Univerzita Pardubice

Arnošt z Pardubic – arcibiskup, kancléř pražské univerzity a všestranný vzdělanec

30.10.2017
Arnošt z Pardubic
Arnošt z Pardubic
Foto: Fotoarchiv Univerzity Pardubice
Letos uplynulo 720 let od narození jedné z nejvýznačnějších postav doby krále a císaře Karla IV. Arnošta z Pardubic (1297–1364). K jeho odkazu se Univerzita Pardubice hlásí mimo jiné i pojmenováním své největší univerzitní auly. Je tedy na místě připomenout si tuto výraznou historickou a kulturní osobnost, jež zdaleka přesáhla svou dobu. Navíc v době, kdy naši restaurátoři dokončili opravu jeho náhrobku v polském Kladsku.

Arnošt pocházel z rodu pánů z Pardubic a dětství prožil v Kladsku, kde jeho otec Arnošt z Hostýně (nynější Hostinka) působil jako královský purkrabí. Tam také mladík získal základní vzdělání. Pak pokračoval ve studiích v Praze, která ovšem neměla ještě vlastní univerzitu, a tak se mladý šlechtic vypravil za dalším vzděláním do Itálie, kde v Padově a Boloni  studoval zejména práva a bohosloví.

V Itálii se také seznámil s budoucím králem a císařem Karlem IV. (1316–1378). Po návratu do Čech v roce 1339 se dal vysvětit na kněze a o rok později byl jmenován děkanem svatovítské kapituly na Pražském hradě. Když zemřel roku 1343 pražský biskup Jan IV. z Dražic (1260–1343), stal se Arnošt jeho nástupcem po přímluvě tehdy ještě markraběte Karla. Ten k němu měl takovou důvěru, že jej pověřil vedením poselstva k papežskému dvoru, s požadavkem zřízení arcibiskupství v Praze. Po kladném vyřízení žádosti byl Arnošt z Pardubic roku 1344 jmenován prvním pražským arcibiskupem.

Stal se také prvním českým církevním hodnostářem, jenž dostal od papeže právo korunovat české panovníky. Poprvé se ho ujal v roce 1347 při korunovaci Karla IV. a jeho první manželky Blanky z Valois (1316–1348). V roce 1348 stanul jako první kancléř v čele nově založené univerzity. O důvěře panovníka, kterou v něho vkládal, svědčí i skutečnost, že jej zastupoval ve správě země v době jeho nepřítomnosti v letech 1354–1355.

Čtěte také: Fakulta restaurování slavnostně odhalila restaurovaný náhrobek Arnošta z Pardubic

V roce 1356 se v Praze setkal i Franceskem Petrarkou (1304–1374, jenž přijal pozvání k návštěvě od Karla IV. Stejně jako jeho panovník i Arnošt měl na svou dobu nevšední literární vzdělání a silnou lásku ke knihám. Dobové prameny se o něm zmiňuji jako o pohledném muži velkého rozhledu a obratném řečníkovi. Zůstal nám po něm i významný církevní zákoník Statuta Arnošta z Pardubic (v originále Statuta provinicialia Arnesti; Statuta provincialia de anno 1349 cum tractatu De tribus punctis religionis christianae) z roku 1349, který systematicky stanovil hlavní zásady církevního práva a  zajišťoval jednotný právní výklad pro řízení duchovní správy. Tento dokument je také důležitý tím, že se zřejmě jedná také o nejstarší prvotisk tištěný v Čechách (Plzeň 1476), což je ovšem dodnes předmětem odborných sporů. Starší by mohla být totiž Kronika trojánská vydaná též v Plzni.

Jak vyplývá z těchto stručných řádek, mají být nejen univerzita, ale i město Pardubice právem hrdi na svého rodáka.

Jeho životopis vydal Vilém z Lestkova pod názvem Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostela pražského (Vita Venerabilis Arnesti, primi achiepiscopi ecclesiae Pragensis). In: Fontes rerum Bohemicarum I. Josef Emler (ed.). Praha: Nákladem Musea království Českého, 1873. 

Autor: doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc.
Katedra sociálních věd FF


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus