Univerzita Pardubice

Poezie je pro mě hra, říká spisovatel a vysokoškolský pedagog Antonín Kudláč

03.05.2017
PhDr. Antonín Kudláč, Ph.D., působí na Katedře literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické
PhDr. Antonín Kudláč, Ph.D., působí na Katedře literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické
Foto: KLKS UPa
Šaty dělají člověka. Známým příslovím se inspiroval literární teoretik a spisovatel Antonín Kudláč. Ukázku ze svých textů přednesl na druhém ročníku LITCONu ve stylové kožené bundě. Stylizuje se i ve svých dílech: „Pokud už se v díle objevím, tak se pokouším o co největší stylizaci, abych nebyl poznat.“

Proč jste se rozhodl předčítat vaše texty v bundě?

Vzniklo to celkem nedávno, protože tu bundu mám od loňského podzimu. Je to vlastně takový kostým. Myslím si, že to dodává četbě jiný ráz, připadá mi to zajímavější, i pro mě samotného. Cítím se v tom dobře.

Jak jste vybíral texty ke čtení na LitConu?

Vybíral jsem velice jednoduše. Použil jsem to, co jsem zrovna našel. Nijak zvlášť jsem to nepromýšlel.

Kdy jste začal psát a publikovat?

Začal jsem psát v pubertě, ale to jsem samozřejmě ještě nepublikoval. Zúčastnil jsem se i několika literárních soutěží, v nichž jsem se však nijak neumístil. K publikování jsem se dostal až v 90. letech, kdy jsem pracoval v různých nakladatelstvích jako redaktor. Od této práce nebylo k publikování daleko. Asi rok a půl jsem se psaním dokonce živil, tedy psal jsem na objednávku různé, často dost pokleslé, texty.

Jak se promítáte do svých děl?

Snažím se tam nepromítat vůbec, ale to samozřejmě úplně nejde. Mé vlastní zážitky tam hrají určitou roli, ale snažím se upravit děj, aby to nebylo k poznání. Pokud už se v díle objevím, tak se pokouším o co největší stylizaci, abych nebyl poznat.

Píšete básně i poezii, co je vám osobně bližší?

Za básníka se vůbec nepovažuji. Poezii beru jako hru, jako něco, co dělám pouze pro zábavu, pro vlastní pobavení. Takže je mi bližší próza, tedy povídky. Román jsem nenapsal a asi ani nenapíšu.

Proč jste se rozhodl psát pod pseudonymy?

Já jsem se pro ně původně nerozhodl, to byla podmínka nakladatelství v době, kdy jsem psal na zakázku. Texty, dle žánrů, měly vypadat jako díla autorů jiných, třeba žen, takže jsem používal ženské pseudonymy a podobně.

Prozradil byste nějaký pseudonym?

Bohužel, podle smlouvy prozradit nesmím. Těch jmen je celá řada, nedávno jsem to počítal a jde asi o dvacet tři pseudonymů. Není vyloučeno, že jsem nejrozsáhlejší pseudonymista v české literatuře.

Kde kromě Litconu prezentuje svou tvorbu?

Prezentuji, kde je příležitost. Buď v rámci akcí naší katedry, nebo i jinde. Ale není toho tolik. Beletristicky už publikuji velmi málo a čtení je spíš jen náhodné, když vyplyne z okolností.

Jak jste se dostal k populární literatuře?

Na jednu stranu to byla má čtenářská záliba, na tu druhou jsem se toho chopil z důvodu, že odborný zájem o populární literaturu byl dlouho nízký. Bylo jen málo lidí, kteří byli ochotni se tím zabývat jinak než publicisticky. Připadalo mi to jako zajímavý směr, kudy se vydat.

Sám jste několik rozhovorů vedl, jak často se ale stáváte tím zpovídaným?

V posledních letech to kupodivu přibývá, sám nevím proč. Pravdou je, že za poslední dva tři roky to bylo více rozhovorů než za dlouhá léta předtím.

Radši rozhovory vedete nebo odpovídáte?

Zábavnější je pro mě otázky klást než na ně odpovídat.

Jaká byla vaše cesta k učení?

Učit na vysokých školách jsem začal už před osmnácti lety. Ačkoliv jsem vystudoval pedagogickou fakultu, tudíž se dalo čekat, že někdy budu učit, tak jsem s tím moc nepočítal. Dostal jsem se k tomu náhodně, prostě jsem získal práci učitele a už jsem u toho zůstal. A rád bych u této profese vydržel až do důchodu.

Co plánujete do budoucna?

Z beletristické tvorby neplánuji nic. Už se jí příliš nezabývám, když už, tak pro zábavu svou nebo několika přátel. Není to plánované, obvykle to vznikne k nějaké příležitosti, připadá mi to jako vhodný dárek například k narozeninám. Co se týká odborné tvorby, tak právě dopisuji knihu, která je věnovaná současné české fantastice z literárně-vědného hlediska, zatímco ta minulá byla o fanoušcích, o sociálním pozadí fantastiky. Vyjde letos na podzim v univerzitním nakladatelství.

Čtete knihy vícekrát nebo se držíte hesla jednou a dost?

Jak které knihy. K některým stálicím se vracím, protože mi připadají zajímavé i po delší době. Daleko více je však těch, ke kterým se nevracím.

Kolik svazků čítá vaše domácí knihovna?

Teď mám úplně miniaturní knihovnu, řekl bych příruční, kde mám přibližně 500 svazků. Když jsem bydlel v domě, míval jsem knihovnu s 5 500 svazky.

Prý čtete velmi rychle, je to pravda?

Ano, přečtu zhruba jednu knihu za den, za týden průměrně tři až čtyři knihy. Nečtu více knih najednou, protože mám rád, když je ta pozornost soustředěna na tu jednu knihu.

Máte představu, kolik knih jste za svůj život už přečetl?

Nemám. Vzhledem k tomu, že jsem se naučil číst ve čtyřech letech, tak v tuto chvíli čtu už více než čtyřicet let. Spočítat to nedokážu, ale odhaduju, že jsem přečetl vlak plný knih.

A na závěr prozraďte, co momentálně čtete?

Teď čtu výborné sci-fi detektivky od amerického spisovatele Bena Winterse. 

Autor: Zdeňka Sahulková
studentka druhého ročníku oboru Historicko-literární studia FF


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus