Univerzita Pardubice

Nový děkan Fakulty restaurování: Svou práci mám rád a naplňuje mě

01.09.2017
Nový děkan Fakulty restaurování Radomír Slovik usedl do jejího čela poprvé v pátek 1. září
Nový děkan Fakulty restaurování Radomír Slovik usedl do jejího čela poprvé v pátek 1. září
Foto: archiv FR
V Litomyšli žije 17 let a s restaurátorskou školou je doslova sžit. Byl u vzniku jednoho z ateliérů Fakulty restaurování, v jehož čele doteď stál. Začátkem června ho akademický senát zvolil novým děkanem. Nyní usedá do nejvyššího křesla fakulty, kterou povede následující čtyři roky. Mgr. et BcA. Radomír Slovik bere novou funkci jako výzvu. Milovanou práci restaurátora však neopouští, rozpracovaných má hned několik projektů.

Co vás motivovalo kandidovat na funkci děkana?

Nejdříve jsem si možnost kandidovat nepřipouštěl. Jsem šťastným otcem čerstvě narozeného syna, který je naším třetím dítětem. Rodina a silná vazba na ateliér restaurování knihy, který vedu od roku 2006, mě „držely“ stranou. Situace se však vyvíjela, postupně jsem na kandidaturu názor měnil a výrazným faktorem, který nakonec rozhodl, že jsem na funkci děkana kandidoval, byla podpora mých kolegů, nejen akademiků. 

Překvapilo vás, že jste neměl žádné protikandidáty?

Když Akademický senát Fakulty restaurování zveřejnil kandidátní listinu, tak jsem byl překvapen, že jsem pouze jediným kandidátem. To jsem však již dále neřešil. Každý člen akademické obce fakulty měl možnost někoho navrhnout. I když jsem byl jediným kandidátem, přijal jsem svou kandidaturu velice zodpovědně a vážně.

Co pro vás toto zvolení znamená?

Znamená pro mě hodně. Jsou chvíle, kdy tomu stále nemůžu uvěřit. V Litomyšli žiji 17 let a po celou dobu jsem spjat s restaurátorskou školou. Jsem s ní doslova sžit a je pro mě druhým domovem a druhou rodinou, která pro mě znamená opravdu hodně. Zvolení mě zavazuje zodpovědností, kterou jsem ochoten nést.

Posouvá vás to i profesně – více než deset let jste působil jako vedoucí ateliéru restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů a poslední roky jste zároveň byl také proděkanem pro vědu a tvůrčí činnost.

Ano, je to tak. Deset let ve vedení ateliéru je téměř polovina z doby, co ateliér vůbec funguje. Jak jsem již říkal, na jednu stranu mi bude smutno, ateliér však neopouštím a budu se snažit nadále pomáhat kolegům s výukou. Funkce proděkana a pozice ve vedení fakulty mě stáhly tak trochu na druhý břeh. Člověk začal vidět věci trochu z jiné strany. Přicházely nové zkušenosti, kontakty.

Funkce se ujímáte 1. září. Připravoval jste se na ni například již během léta?

Asi by většina chtěla slyšet, že ano. Ale ne. Měl jsem ještě hodně práce s finalizací a kontrolou bakalářských a diplomových prací studentů. Doma jsem se věnoval rodině a dokončoval práce u domu.

Co tedy uděláte jako první?

Dám si schůzku se všemi svými kolegyněmi a kolegy a proberu s nimi věci stran výuky a chodu fakulty. Pak si myslím, že si mě potřebné věci najdou samy a budu je průběžně řešit.

Půjdete ve stopách předešlého děkana nebo máte s fakultou jiné plány?

Je tady řada věcí, které žádnou změnu nepotřebují. Takže v tomhle případě ano, půjdu ve stopách kolegy Karola Bayera. Cíle a idea restaurátorské školy, potažmo Fakulty restaurování, jsou jasné a všichni pracujeme na tom, abychom je udrželi. Čas, nebo spíše doba, vás donutí se měnit, ale rozhodně nechci, abychom zapomněli na to, proč a s jakým cílem byla výuka restaurování v Litomyšli založena. Mám však samozřejmě také své dílčí plány a představy.

Můžete být konkrétnější a prozradíte alespoň některou z nich?

Tak jedním z nich je reinkarnace myšlenky, kterou jsme již přivedli k životu, ale nechali ji „usnout“. V poslední době se stále častěji setkáváme s nedostatečnou přípravou uchazečů o studium na Fakultě restaurování. Uvažuji o tom, nabídnout jim možnost jakýchsi letních kurzů, které by pomohly potenciálním uchazečům o studium zdokonalit své schopnosti a zvýšit tak šanci na úspěch při příjímacím řízení. Dveře ovšem nebudou zavřeny ani jakýmkoli jiným zájemcům o kresbu, malbu či jiné zaměření. Vše bude ale ještě tématem diskusí s kolegy. 

Jaká je vaše celková vize vedení fakulty?

Dbát o to, aby vše fungovalo, abychom zajišťovali dostatečně vysokou úroveň výuky a „produkovali“ co nejlepší restaurátorky a restaurátory. Dále zůstat a upevnit své místo na mezinárodní úrovni v rámci spolupráce jak v projektech, tak samotné restaurátorské činnosti.

Kdo vám ji bude pomáhat naplňovat? Které kolegy jste si do týmu vybral?

To zatím nebudu prozrazovat.

Fakulta má v současné době moderní zázemí pro výuku svých studentů, zrekonstruovala piaristickou kolej, vloni otevřela knihovnu. Jak se vám v tomto prostředí tvoří?

Krásně. Skutečně není moc co dodat. Každý, kdo fakultu či alespoň Litomyšl navštívil, je geniem loci tohoto místa unešený. My jsme tady víc než spokojení a pracuje se nám tady dobře.

Vaší specializací je konzervování a restaurování papírových dokumentů, usní, pergamenů a pečetí a knižních vazeb. Na čem momentálně pracujete?

Mám rozpracovaných několik prací. Jednak poměrně rozsáhlou sbírku plakátů olomouckého divadla z konce 19. století ze sbírek Vědecké knihovny v Olomouci. Dále rukopisní graduál ze 17. století z farnosti v České Třebové a krásný tisk o perspektivě Prospettiva de pittori et architetti od italského malíře Andrea Pozza z roku 1702.

Podílejí se spolu s vámi na této práci i studenti?

Ano, v případě restaurování graduálu jedna má diplomantka. 

Během studia se studenti pohybují hodně v terénu, je to tak?

Ano, jedná se zejména o studenty ateliéru restaurování kamene a ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita.

Kromě toho se účastní i zajímavých zahraničních projektů. Vy sám máte bohaté zahraniční zkušenosti. Předpokládám, že tuto činnost budete jako nový děkan rovněž podporovat.

Z vlastní praxe vím, že vedle školy jsou zkušenosti, které naberete mimo ni, velice důležité. A nemluvím jenom o těch dobrých a pozitivních. V první řadě se snažíme o co největší propojení s domácí praxí. Zahraniční stáže, jak studijní či pracovní, byly a budou pro fakultu však rovněž velice důležité.

Přemýšlel jste už o tom, jak skloubíte práci děkana s výukou studentů? Bude to asi o něco složitější.

Rozhodně nečekám, že to bude jednoduché. Ale tuhle práci mám rád, naplňuje mě. A pokud budu cítit, že mám studentům stále co dát, tak bude vše otázkou organizace práce.

Chystáte na příští akademický rok něco zajímavého?

Ano, chystám. Založení výuky restaurování v Litomyšli bude slavit krásných 25 let. Je to věk, který si rozhodně zaslouží pozornost a náležité oslavy. Rád bych uskutečnil setkání absolventů, uspořádal výstavu, případně vydal alespoň drobnou brožuru, která by se vzniku a vývoji školy v Litomyšli věnovala.

Mgr. et BcA. Radomír Slovik
Mgr. et BcA. Radomír Slovik
Foto: archiv FR

Mgr. et BcA. Radomír Slovik, (36 let), je absolventem Institutu restaurování a konzervačních technik, o.p.s., (2004) a kulturních dějin na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice (2011), kde v současné době studuje historické vědy v kombinovaném doktorském studiu. Jeho specializací je konzervování a restaurování papírových dokumentů, usní, pergamenů a pečetí a knižních vazeb. V roce 2006 se stal vedoucím ateliéru konzervování a restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů, u jehož založení stál při přechodu výuky ze soukromé vysoké školy na fakultu Univerzity Pardubice. Několik let zastával na fakultě funkci předsedy akademického senátu fakulty, od roku 2014 funkci proděkana pro vědu a tvůrčí činnost. V rámci své profese se podílel na restaurování mnoha děl, mezi nimi například deseti map ze sbírek Historického ústavu Akademie věd, vyhotovení faksimile řezané vazby z kartouzy v Dolanech pro Vlastivědné muzeum v Olomouci nebo na restaurování padesáti kreseb akademického malíře Jiřího Sozanského.

Autor: Mgr. Zuzana Paulusová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus