Univerzita Pardubice

Filosof Stanislav Sousedík o metafyzických základech lidských práv

11.04.2017
Český filosof profesor Stanislav Sousedík při přednášce na katedře filosofie
Český filosof profesor Stanislav Sousedík při přednášce na katedře filosofie
Foto: P. Andjelkovski
Začátkem dubna navštívil Fakultu filozofickou naší univerzity profesor Stanislav Sousedík, český filosof a současně jeden z posledních žáků Jana Patočky. V kruhu tvořeném zejména z vyučujících a doktorandů katedry filosofie pronesl přednášku Metafyzické základy nauky o lidských právech. Poukázal na to, že je nutné je stále více analyzovat.

Prof. PhDr. Stanislav Sousedík, CSc., dr. h. c., je i přes svůj úctyhodný věk stále akademicky činným na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK v Praze a v rámci grantu Politická filosofie v českých zemích v 17. století spolupracuje i s katedrou filosofie FF Univerzity Pardubice. Svým odborným zaměřením je možné jej zařadit mezi znalce scholastiky a dějin české filosofie. Za minulého režimu mu sice bylo bráněno v širším akademickém působení, ale i tak se podílel na mnohých bytových seminářích a patřil též k okruhu posledních žáků filosofa Jana Patočky. Zvláště je však Sousedík znalcem Aristotela a jeho interpretů Tomáše Akvinského a Jana Duns Scota. Jeho zájem o českou středověkou a novověkou filosofii dosvědčují práce o mistrech pražské univerzity Stanislavu ze Znojma, Valerianu Magni, Rodrigovi de Arriaga a také o J. A. Komenském. Po roce 1989 byl rehabilitován na Filosofickém ústavu ČSAV, od roku 1990 začal přednášet na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl roku 1993 jmenován profesorem. Od roku 1994 působil též na Katolické theologické fakultě UK. Nemalý počet jeho žáků tvoří kroužek filosofů odkazujících se na aristotelskou metafyzickou tradici. Stanislav Sousedík je rovněž zakladatelem odborného recenzovaného časopisu Studia neoaristotelica.

Nauka o přirozeném právu

Ve své přednášce poukázal na to, že ač se o lidských právech tak často hovoří, je třeba poněkud více analyzovat, v čem vlastně spočívají, jak je poznáváme a jak si nárokují to, aby byla každým člověkem respektována.

Publikum tvořili především doktorandi a vyučující katedry filosofie
Publikum tvořili především doktorandi a vyučující katedry filosofie
Foto: P. Andjelkovski

Základem všeobecně a vždy platných lidských práv nemůže být žádný psaný zákoník uloženého (tj. pozitivního) práva, ale něco, co je všem lidem bez ohledu na řeč, dobu či kulturu přirozeně společné a rozumem poznatelné. Na tom stojí nauka o tzv. přirozeném právu. Pokud zkoumáme člověka, zjistíme, že má od přirozenosti určitý soubor náklonností. Takovou náklonností může být například hlad jakožto touha najíst se. Jsou rovněž některé náklonnosti, které nemá každý zdravý jedinec a které jsou získané až během života jako např. náklonnost ke kouření. Rovněž náchylnost (např. k určité chorobě) není přirozenou náklonnosti, ale spíše geneticky zapříčiněnou daností.

Čtyři přirozené náklonosti podle Tomáše Akvinského

Docent Aleš Prázný (vlevo) a doktor Jan Kuneš z Fakulty filozofické UPa
Docent Aleš Prázný (vlevo) a doktor Jan Kuneš z Fakulty filozofické UPa
Foto: P. Andjelkovski
Přirozené náklonnosti nám pomáhají zjistit, jakým člověk obecně vzato vlastně je, co je mu přirozeně vlastní neboli co tvoří jeho přirozenost. Stanislav Sousedík připomněl, že podle Tomáše Akvinského k těmto přirozeným náklonnostem patří: 1) uchovávat si vlastní život, 2) uchovávat lidský druh plozením a výchovou dětí v monogamním manželství, 3) poznávání pravdy a posledního cíle života a 4) žít ve společnosti. A jednat podle těchto náklonností je právem každého člověka, zároveň je povinností ostatních lidí toto právo druhých respektovat a povinností legislativních shromáždění jej podporovat.

K jejich dodržování nás nepřinutí sankce 

Ač podle Sousedíkových slov jsou tyto čtyři náklonnosti přirozené, není možné jednotlivého člověka (a ani pozitivní zákonodárství) přinutit k jejich dodržování nějakou sankcí, podobně jako je tomu při nedodržení psaného zákona, protože sankce se objevuje nikoliv na poli filosofie, ale až na poli theologie, která představuje Boha jakožto garanta a původce přirozeného zákona. Ovšem dodržování těchto práv s sebou nese při odhlédnutí od jakési nadpřirozené odměny i odměnu a atraktivitu zcela přirozenou, že totiž člověk, který se bude těmito právy řídit, bude v očích seriózních lidí uznán jako počestný. U těch, kteří lidská práva nedodržují, je rovněž patrná tato touha po uznání, kterou vyzrazují na sebe v tom, jak rafinovaně a pokrouceně se snaží ukázat, že jejich počiny jsou právě s těmito právy ve shodě, anebo že tato práva si vyžadují určitou výjimku, která je zrovna jejich případem.

Ke správné aplikaci lidských práv v životě je ovšem potřeba také uvážlivost (Aristotelés by řekl φρονήσις), která pomáhá v jednotlivých případech tyto všeobecné zásady rozumným způsobem uvádět ve skutek.

Autor: Mgr. Vladimír Zeman
doktorand Katedry filosofie FF


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus