Univerzita Pardubice

Docent Kašpar převzal mexické vyznamenání. A mluví řečí Aztéků

02.08.2018
Docent Oldřich Kašpar se svojí ženou a mexickými mariachis v Cholule
Docent Oldřich Kašpar se svojí ženou a mexickými mariachis v Cholule
Foto: Fotoarchiv Univerzity Pardubice
Dva Češi obdrželi nejvyšší mexické státní vyznamenání pro cizince „Řád aztéckého orla“. Z Fakulty filozofické naší univerzity historik a etnolog Oldřich Kašpar a vědkyně a pedagožka Ludmila Holková, která žije od roku 1965 v Mexiku. Zařadili se tak mezi dalších čtrnáct Čechů, kterým tento řád mexická vláda udělila.

Velvyslankyně Mexika Leonora Rueda jim předala toto ocenění v pátek 20. července v sídle Velvyslanectví Spojených států mexických v Praze. Jedná se o nejvyšší mexické státní ocenění udělované cizincům za prominentní služby poskytované mexickému národu nebo lidstvu a jako reciprocita vůči vyznamenáním uděleným v zahraničí mexickým veřejným činitelům.

„Docent Kašpar ve svém díle shromažďuje informace o činnosti jezuitských misionářů v severním Mexiku, kde pracovali s indiánskými komunitami a zanechali cenné svědectví o jejich kultuře,“ vyzdvihla zásluhy na šíření mexické kultury velvyslankyně Leonora Rueda.

Docent Kašpar právě převzal nejvyšší mexické státní vyznamenání pro cizince
Docent Kašpar právě převzal nejvyšší mexické státní vyznamenání pro cizince
Foto: Archiv O. Kašpar

Spisovatel, badatel, cestovatel

Docent Kašpar obdržel řád za celoživotní studium mexické antropologie a historie a šíření mexické kultury v české společnosti. Zabývá se dějinami Karibské oblasti od předkolumbovského období až po 20. století. V letech 2005 až 2007 se věnoval významné badatelské činnosti zaměřené na české stopy v bibliografických sbírkách Mexika, Španělska a Portugalska.

Sbírá pověsti a lidovou slovesnost Mexika a účastní se terénních výzkumů mezi původním obyvatelstvem. Strávil hodně času mezi indiány, se kterými nejen žil, ale také s nimi pracoval a zapisoval si příběhy, které mu odvyprávěli. Před třemi lety vyšla zatím poslední historikova kniha „O červeném sporťáku a jiné současné pověsti a fámy z Mexika“.

Samouk indiánského jazyka

Během děkovné řeči docent Kašpar připomněl, že se o tuto latinskoamerickou zemi začal zajímat během studií historie starověkého Říma, kdy se mu do ruky dostala kniha od italského spisovatele Carla Coccioliho věnovaná mexické historii. Zmínil také, že se naučil indiánský jazyk „náhuatl“ z gramatiky Pedra Arenase vydané roku 1612.

Za jezuity do Mexika

Je autorem velké řady publikací a studií, které věnoval této latinskoamerické zemi. Píše o indiánech a jejich kultuře, zámořských objevech, zabývá se působením jezuitského řádu v Mexiku v 17. století. Našel například spoustu dopisů, které si čeští členové řádu během misií mezi sebou vyměnili ve španělštině.

Indiánské ženy na tržišti s rebosem nebo-li šálem na hlavě
Indiánské ženy na tržišti s rebosem nebo-li šálem na hlavě
Foto: Archiv O. Kašpar

Je autorem pohádek pro děti a náměty pro jejich napsání čerpal opět v této zamilované zemi. Přednášel na mnoha mexických univerzitách a jeho odborné příspěvky vyšly v mnoha časopisech v Čechách, Slovensku, Slovinsku, Polsku, Rakousku, Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Rusku, Mexiku, Brazílii, na Kubě atd.

Začíná zpracovávat deníky

Do španělštiny i češtiny přeložil například také indiánské básně, mýty či legendy a se svými studenty sehrál několik her přenášejících diváka do starých časů Latinské Ameriky. Další materiál čeká na své zpracování. „Na každé cestě jsem si psal deníky, knihovnickou terminologií řečeno jich mám doma několik metrů, a teprve teď je začínám zpracovávat, stejně jako fotografickou a video dokumentaci,“ řekl s obdivem k Mexiku docent Kašpar, který tuto zemi každoročně navštěvuje už od roku 1989.

POSLECHNĚTE SI ROZHOVOR S DOCENTEM KAŠPAREM V ČESKÉ TELEVIZI V ČASE 6:05

Vyznamenání jen pro cizince

Docent Oldřich Kašpar obdržel nejvyšší mexické státní vyznamenání, a to na základě dekretu, který podepsal prezident Spojených států mexických Enrique Peňafiela Nieto. Ocenění se uděluje podle vyhlášky z 13. září 1932 a je určené pouze cizincům. Mexická vláda dosud udělila Řád aztéckého orla celkem čtrnácti českým a československým občanům, z nichž jako první jej v roce 1938 obdržel Edvard Beneš jakožto vyjádření solidarity Mexika československé vládě po mnichovských událostech.

Řád aztéckého orla
Řád aztéckého orla
Foto: Archiv O. Kašpar

Mezi dalšími oceněnými figurují především bývalí čeští velvyslanci působící v Mexiku, a to za svou záslužnou činnost ve prospěch této země. Ze zahraničních osobností jsou nositeli tohoto řádu například britská královna Alžběta II., bývalá nizozemská královna Beatrix, kolumbijský spisovatel Gabriel García Marquéz, španělský operní pěvec Plácido Domingo, americký filmový producent Walt Disney nebo zpěvák irské skupiny U2 Bono.

ROZHOVOR: Etnolog Oldřich Kašpar: Jazyk Aztéků jsem se učil z historických gramatik

Původně se chtěl věnovat starému Římu. K šestnáctým narozeninám ale dostal knihu Dědic Montezumův, kterou na jeden nádech přečetl. Od té chvíle věděl, že ho zajímá Mexiko a jeho kultura. Docent Oldřich Kašpar si tuhle zemi zamiloval, jak sám říká, stala se pro něj druhým domovem.

S jakými plány jste se vydal poprvé do Mexika?

V Mexiku jsem se nejdříve věnoval životu původního obyvatelstva, to znamená, že jsem na terénních výzkumech žil s indiány, zúčastnil jsem se všech aktivit, včetně práce, a po večerech jsem sbíral vyprávění a pověsti, jež vyšly knižně v Čechách, Mexiku, Německu nebo Francii.

Mexické hory v oblasti Tolantonga
Mexické hory v oblasti Tolantonga
Foto: Archiv O. Kašpar

Je náročné naučit se indiánský jazyk?

Pokud se týká indiánských jazyků, jsou úplně jiné než jazyky evropské, naučil jsem se jak klasický, tak mluvený „náhuatl“, což je jazyk Aztéků. Úsměvné je to, že když jsem v minulosti nemohl cestovat, učil jsem se z historických gramatik 17. a 18. století uložených v našich knihovnách. Dnes se základy některých dalších jazyků učím díky dětem. Maluji jim obrázky – například koně, psa, chýši… a ony radostně vykřiknou název a já si ho zapíšu a pak ověřuji v rozhovorech s dospělými. Ději jsou vskutku výborní „učitelé“. Jinak je to pochopitelně velmi náročné.

Vy jste ale nežil jen s indiány. Dělal jste další výzkumy, které souvisí s českým kulturním prostředím.

Paralelně s tím jsem studoval činnost českých jezuitů v Mexiku, kterých tam působilo v 17. a 18. století třicet tři a zanechali v mexické kultuře výrazné stopy. Dále jsem se zabýval dalšími česko-mexickými vztahy – epochou císaře Maxmiliána v 19. století. Mexiko za druhé světové války bylo první zemí na světě, které neuznalo mnichovskou dohodu, a když tam dorazila zpráva o vypálení Lidic, předměstí hlavního města bylo přejmenováno na San Gerónimo de Lidice a mnoho narozených dívek v té době dostalo jméno Lidice.

Také v titulcích k filmu Lidice jsou uvedena jména lidí, kteří byli pojmenováni podle obce.  

Nedávno bylo v Mexiku zorganizováno jejich setkání. Pochopitelně, že o výsledcích tohoto výzkumu jsem také přednášel nejen na českých a slovenských univerzitách, ale i těch zahraničních, právě třeba v Mexiku či Španělsku.

Na co zajímavého jste v mexických archivech narazil?

Pracoval jsem hlavně v mexickém národním archívu, ve farních archívech a historických knihovnách, objevil jsem tam nejen spisy Jana Amose Komenského, ale i jezuitské tisky z 18. století z Prahy. U nás naopak například gramatiku aztéckého jazyka „náhuatlu“ z roku 1612 atd.

Pohled na indiánské tržiště
Pohled na indiánské tržiště
Foto: Archiv O. Kašpar

Mluvíme spolu o Mexiku, vy jste se ale původně věnoval starému Římu.

K Mexiku jsem se dostal trošku paradoxně, předtím jsem miloval historii starého Říma, ale u příležitosti mých šestnáctých narozenin mi jeden ze strýců věnoval knihu „Dědic Montezumův“ Carla Coccioliho, kterou jsem přečetl za jednu noc a rozhodl se, že co mne bude zajímat, je historie a kultura starého Mexika. Od toho jsem dlouhých skoro padesát let i přes mnohé překážky za minulého režimu nikdy neustoupil.

Své poznatky o této latinskoamerické zemi jste popsal v knihách, vyšla řada odborných příspěvků a statí v odborných časopisech a to nejen u nás. Co dalšího chystáte?

Napsal jsem asi třicet knižních publikací. Mé příspěvky vyšly skutečně v mnoha zemích a jsou věnovány již zmíněným tématům. Je jich několik stovek. Momentálně je v tisku další cestopis o Mexiku a chystám se na netradiční knihu vzpomínek, pro kterou mám už také název „Lidé jak včely létali v duši mou obohacujíce ji, čím kdo mohl“.

To je trošku netradiční název pro knihu.

Tento citát ruského dramatika Maxima Gorkého, se mi natolik zalíbil, že jej hodlám použít jako titul knížky, která nemá být „klasickým“ životopisem, ale spíše o vyprávěním o mém setkávání s různými lidmi, o tom jak mne ovlivnili, kam mne nasměrovali.

Kam se za lidmi v Mexiku rád vracíte?

Vlastně kamkoliv, kromě hlavního města, to je na rozdíl od nádherné a různorodé mexické krajiny „otřesný“ moloch. Říkám, že Ciudad de México je pro auta, nikoliv pro lidi. A že je to jediné místo na světě, kde vidíte zcela jasně, co vdechujete. Ale všude je vlastně něco.

Jakou knihu o Mexiku byste čtenáři doporučil?

Výborné je „Pohřbené zrcadlo“ Carlose Fuentese a ze svých knih si drze dovolím nabídnout Dějiny Mexika a Toulky magickým světem Mexika.

Doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc.

Narodil se ve vesničce Jestřebí v podhůří Jeseníků. Střední všeobecně vzdělávací školu s rozšířenou výukou francouzštiny absolvoval v Zábřehu na Moravě. Poté studoval dějepis a češtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, paralelně však navštěvoval na téže univerzitě i Filozofickou fakultu, kde v roce 1975 získal v rigorózním řízení (obor historie) titul PhDr. V roce 1980 obhájil kandidátskou disertační práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (publikována v roce 1983 pod názvem Nový svět v české a evropské literatuře 16. - 19. století) a získal titul CSc. Roku 1996 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Doc.) a o čtyři roky později byl jmenován Členem korespondentem (Académico corresponsal) Academia Mexicana de la Historia. Od roku 1974 až do roku 2011 působil postupně jako vědecký pracovník, odborný asistent a docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 2004 až dosud pracuje jako docent na Katedře kulturní a sociální antropologie Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. V květnu 2018 byl docent Kašpar na mexické Autonomní univerzitě státu Hidalgo (UAEH) v Pachuce jmenován čestným a hostujícím profesorem a osobně se účastnil převzetí ocenění „profesor honorario y visitante“. Přednáší například na univerzitách ve Slovinsku, Polsku, na Kubě, v Německu, Rusku, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Francii či v Mexiku. Publikoval na tři desítky odborných publikací v češtině, francouzštině, němčině a španělštině a několik set odborných studií a recenzí. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Českou televizí, TV Nova a TV Noe.

Autor: Bc. Věra Přibylová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus