Univerzita Pardubice

Slavista Michal Téra: V Moskvě není jeden slavný hřbitov, osobnosti najdete kdekoliv

31.07.2018
Hřbitov Donského kláštera v Moskvě - hrob Alexandra Solženicyna
Hřbitov Donského kláštera v Moskvě - hrob Alexandra Solženicyna
Foto: M. Téra
Ruská literatura je úzce spjata s rockovou scénou a symbolem putování po literární kultuře jsou hřbitovy. Doktor Michal Téra z katedry literární kultury a slavistiky by mohl o tomto fenoménu dlouze vyprávět. „Nejradši se chodím dívat na Vagaňkovský hřbitov nedaleko zastávky metra Ulice roku 1905. Osobně je mi nejbližší a osobnosti, které tam leží, jsou stále aktuální pro současné ruské prostředí,“ říká v rozhovoru.

Věnujete se slavistice a přednášíte o ruské literatuře. Čím jsou vám tyto obory blízké?

Zajímají mě z hlediska českého prostředí. Ve slovanských kulturách hledám něco blízkého, příbuzného. Líbí se mi srovnávání a analogie slovanských kultur a jazyků. Ruská literatura k tomu přirozeně svádí, protože je to největší kultura z hlediska slovanských národů a zároveň nejinspirativnější a nejrozmanitější. Abych se mohl slavistice věnovat, musím mít tuto tematiku dobře zvládnutou.

Kdybyste měl srovnat dnešní českou a ruskou literaturu, jsou na stejné úrovni, nebo jsou mezi nimi určité rozdíly?

To se těžko srovnává, protože už od 19. století každá literární kultura řešila úplně jiná témata. Mám dojem, že ruská literatura směřuje spíše k duchovnějším tématům. České literatuře toto schází, a není to vidět jenom na literatuře, ale také na filmové tvorbě. Rusko má také nevšední rockovou scénu, která je ovšem pevně spjatá s literaturou.

Rockové texty obsahují básně, které se často vydávají jako sbírky a v tomhle ohledu mi to přijde daleko více inspirativní. Přičemž v Rusku je toto záležitost hlavního proudu. Kdežto u nás, když má člověk nalézt něco skutečně oslovujícího, tak musí do nějakého alternativního undergroundového pole.  

Takové pilíře ruské rockové hudby…

Do ruské rockové scény patří hlavně klasikové, kteří se objevují v 80. letech, jelikož ruský rock má časové zpoždění. U nás se rock objevuje již v 60. letech. Mezi hlavní tři ruské skupiny patří například skupina DDT. Frontmen této skupiny je básník a skladatel Jurij Ševčuk, autor většiny jejích textů.

Dále skupina Akvárium, kde je frontmenem Boris Grebenščikov, velký symbol této scény. Třetím pilířem je skupina Kino. Frontmen této skupiny byl Viktor Coj, který bohužel nešťastně zemřel v roce 1990. Písně této skupiny se považují za naprostou klasiku ruské rockové scény. Je zde ovšem celá řada dalších skvělých skupin.

Daly by se tyto skupiny srovnat s českým undergroundem?

To je těžká věc. Já jsem se o to jeden čas pokoušel, ale myslím si, že to nejde. Srovnání s českým undergroundem lze jen u některých skupin. Existují skupiny jak klubové, tak stadiónové, které se přímo tímto směrem ubírají. Jde ovšem o něco úplně jiného. Srovnatelné jsou pouze, co se týče kvality textů. Jsou nápadité a jedou ve středním proudu rockové hudby.

Vagaňskovský hřbitov - náhrobek Anatolije Solonicyna
Vagaňskovský hřbitov - náhrobek Anatolije Solonicyna
Foto: M. Téra

Při jedné ze svých přednášek jste řekl, že symbolem putování po ruské literární kultuře jsou hřbitovy. Jak jste to myslel?

Na každém z těch hřbitovů leží někdo opravdu zajímavý. V Moskvě není jako u nás jeden „slavný hřbitov“, protože velké osobnosti se dají nalézt kdekoliv. Nejradši se chodím dívat na Vagaňkovský hřbitov nedaleko zastávky metra „Ulice roku 1905“. Osobně je mi nejbližší a osobnosti, které tam leží, jsou stále aktuální pro současné ruské prostředí.

Rusko se může také chlubit spousty nádhernými muzei.

Muzeum, které se mi nejvíce líbilo, se nachází v Astrachani. V tom městě je úplně zapadlé literární muzeum Velemira Chlebnikova, které vede velmi aktivní pán, hodně zapálený do Chlebnikovovy tvorby. To byla asi má nejhezčí návštěva muzea v Rusku, kterou jsem zažil.

Překládáte z ruštiny a staroruštiny. Jsou nějaké rozdíly mezi těmito dvěma jazyky?

Ano, podstatné. Rozdíly jsou v jazykových kategoriích, objevuje se více minulých časů a slovních tvarů. Psaná staroruština vlastně kombinuje církevní slovanštinu a raně středověkou slovanštinu. Zajímavé na tom je, že když si dnešní Rus čte, nebo slyší útržky ze staroruštiny, tak je mu to bližší, než když něco staročeského slyší, nebo čte dnešní Čech.

Jste slavista, ale také básník. Jak se tyto dvě oblasti ve Vaší práci prolínají?

Slavistiku beru spíš jako vědeckou odbornou činnost, ve které postupuji podle určitých pravidel a beru ohled na to, co české prostředí potřebuje nebo co mu chybí z odborného hlediska. Poezie je pro mě vyjádření mého vnitřního, duchovního života. To, co považuji za podstatnější, je básnická tvorba.

Kteří spisovatelé Vás inspirují?

Pro mě je nejdůležitější směr spirituální. Hodně mě ovlivnili čeští katoličtí básníci 1. poloviny 20. století. Ten spirituální katolický ponor souvisí hodně s motivy, které jsou mi blízké. Objevují se hodně u básníků Jana Zahradníčka nebo Bohuslava Reynka. Tito spisovatelé mě ovlivnili asi nejvíce.

A také někdo z ruských autorů?

To je zvláštní věc, ale z ruské literatury mě žádný spisovatel neovlivnil. Ruská poezie je pro překlad velice těžká. Chce to mít naprosto geniální cit pro to, jak tuto poezii přeložit. Ovšem takovým mým nejoblíbenějším autorem a vstupem do ruské literatury byl F. M. Dostojevskij. Jestli mě něco ale opravdu inspiruje, tak právě ruská rocková scéna. Jednak je to skvělá hudba, která nabízí jak klasický, tak i instrumentální přístup. Zároveň je to hudba spíše melodická, nespadá do drsnějších poloh a udržuje si vysokou textovou laťku. Jsou to pro mě naprosto úchvatné záležitosti – jak textově, tak hudebně.

Máte teď něco rozepsaného?

Ano, nyní chystám další sbírku, která je inspirovaná dvanácti velkými křesťanskými svátky. Tato věc je již v podstatě hotová, jen ji musím ještě trochu dopilovat a pak se uvidí.

Mgr. Michal Téra, Ph.D. (1976)

Vystudoval magisterský obor Historie a doktorský obor Slovanské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Specializuje se na raně středověké dějiny střední a východní Evropy, dějiny a kulturu slovanských národů, slovanskou archaickou kulturu a problémy christianizace v raném středověku. V současné době působí na Katedře literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

Autor: Dominika Carbolová
Studentka bakalářského oboru
Historicko-literární studia FF


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus