Univerzita Pardubice

Slavomír Kudláček je básník s duší trampa

26.04.2018
V Kutné Hoře vystoupil i básník Slavomír Kudláček
V Kutné Hoře vystoupil i básník Slavomír Kudláček
Foto: M. Inajevová
Velcí básníci mu inspirací zpočátku nebyli, jeho poezie ovlivnila hlavně dobrodružná literatura pro mládež a trampské písně. Slavomír Kudláček v mládí procestoval celé Čechy. Příležitost navštívit zahraničí využil poprvé v roce 2002 cestou do Velké Británie, kde ho svojí odlehlou romantikou okouzlilo Skotsko a které se mu stalo inspirací v jeho poetické tvorbě. Na LITCONu v Kutné hoře předčítal účastníkům ze své sbírky i přesto, že má mírnou nedůvěru k autorskému čtení.

Jak jste se dostal k psaní poezie?

Na to nedokážu odpovědět jednoznačně. Těch způsobů bylo určitě mnoho a já si žádný nepamatuji. Mohl bych si jednotlivé způsoby vymýšlet a popisovat, ale pravda by to nebyla. Nikdy to není jedna věc, je to obecný stav, obecný přístup člověka k okolnostem, v kterých se nachází. Řeknu takovou věc, která to odlehčí, možná shodí. Jednou z textových inspirací pro mě nebyli od samého počátku velcí básníci nebo spisovatelé, ale spíše spisovatelé dobrodružných knih. Musím to říct, i když by se někdo mohl šklebit, autoři trampských písní, například Wabi a Miki Ryvolovi. Jejich texty jsou z části kýč, ale jejich jádro je poctivé.

A ti spisovatelé dobrodružných románů – například Jules Verne a podobní?

Toho jsem moc nečetl. V první řadě to byl Arthur Ransome a přístupem k tajemství, tajuplnosti a záhadnosti to byl Jaroslav Foglar.

Vystudoval jste vodní stavitelství a nyní pracujete jako památkář. Tato povolání k sobě moc blízko nemají.

A to je ještě horší situace, že já začal z různých důvodů studovat chemii v Praze. Tu jsem nedostudoval, a protože jsem měl vztah ke krajině skrze své trampské mládí, přijal jsem možnost studovat na katedře meliorací, ochrany a tvorby krajiny. Obor, který měl blízko k zemi a oborům, které se zabývají zemí, jako jsou hydrologie a geologie.

Bavilo mě to, ale práce v tomto oboru byla veskrze socialisticky zemědělská. V takovém zaměstnání jsem tedy kromě začátků ve výzkumném ústavu nevydržel. Využil jsem možnost pracovat ve Stavprojektu. V urbanistickém ateliéru jsem se dostal k architektuře a urbanismu, což byl obor, který mě přitáhl svojí přirozenou přitažlivostí. Studovat architekturu jsem se neodvážil, protože jsem neuměl malovat a kreslit.

Ve Vašich básních se často objevuje motiv cesty a cestování a sám jste říkal, že jste vedl trampský život. Kde všude jste byl?

V mládí jsem procestoval Čechy. Byl tu takový fenomén, že se člověk dostal k hranicím a nedostal se dál, protože tam byla ochranná pásma. Pro nás to bylo velmi provokativní a v podstatě jsme odmítli cestovat do povolených destinací jako NDR a Bulharsko, takže jsem cizinu nenavštívil. Až v roce 2002 jsem poprvé vyjel na Západ, když nepočítám jednodenní výlety do Rakouska. Vybral jsem si Velkou Británii, zemi, která mě přitahovala hlavně svojí kulturou. Nejvíce mě ale okouzlilo svou odlehlou romantikou Skotsko.

Inspirovala Vás tato země při tvorbě?

Určitě. Skotsko mi hodně otevřelo oči. Ta inspirace nepřichází v první řadě literární, ale zážitková. Člověk si okusí emoce a dojmy, které v určitých případech může zpracovat literárně, když mu to jde a když mu to, jak se říká, nedá. Byla to klasická cestovatelská inspirace, okouzlení horami a mořem bez dalších přízvisek.

Pásma a dramatizace vašich textů byly zveřejněny v Českém rozhlase Vltava. Poslouchal jste ztvárnění Vašich textů?

Ano. Když jsem měl zapnuté rádio, tak jsem poslouchal.

A jak se Vám ztvárnění líbilo?

Často jsem z toho nebyl nadšený, hlavně z hlediska hereckého nastudování. Najdou se ale výjimky. Jsem zastáncem čtení, které nepůsobí moc pateticky.

Na začátku Vašeho autorského čtení na třetím ročníku LITCONu jste řekl, že básník nemá přednášet své básně. Proč si to myslíte?

To bylo trochu přehnané a v nadsázce myšlené. Myslím si, že text jako takový by měl být schopen unést sám sebe a měl by mít v sobě jak zvuk, tak obsah. Jak formu, tak sdělení. Pro mě osobně je nejlepší způsob setkání s textem, když si ho můžu přečíst, kdy chci, jak chci a v jakém pořadí chci. Než poslouchat někoho, kdo to neumí, kdo na to není školený nebo to přežene v důrazech, ale jinak – podle sebe soudím tebe.

Říkal jste, že se nevěnujete aktivistické poezii, Vaše poslední sbírka je ale výjimkou. Byla napsána na popud okolních událostí, například obsazení Krymu. Jakým tématům se normálně věnujete ve svých básních?

Mně vyhovuje, když se témata nedají rozškatulkovat. Když se prolínají. Například v milostné básni, což je skutečně univerzální a vztahové téma. Myslím si, že když se v ní projeví i další okolnosti, které se nedají přímo nazvat milostnou poezií, tak to dokáže zaručit komplexní způsob prožitku.

Plánujete pokračovat ve vydávání poezie?

Plánování bych tomu přímo neříkal. Ale znám se už natolik dobře, že jestli se mi podaří něco dokončit, tak bych to rád uplatnil vydavatelsky.

Autor: Jan Lukeš, student 2. ročníku oboru Historicko-literární studia na FF UPa


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus