Univerzita Pardubice

Film našeho studenta bodoval na mezinárodním festivalu Antropofest

16.02.2018
Student Tomáš Pospíšil (uprostřed) během diskuze na festivalu Antropofest
Student Tomáš Pospíšil (uprostřed) během diskuze na festivalu Antropofest
Foto: Archiv T. Pospíšila
Tomáš Pospíšil studuje kulturní antropologii na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Dlouhé roky se věnuje fitness sportu a svou zálibu v něm zúročil i při psaní bakalářské práce. Do sedmnáctiminutového dokumentárního filmu Obraz svého těla promítl život svých tří kamarádů – závodníků v kulturistice. S nápadem přihlásit ho na festival filmů s antropologickou tematikou přišli jeho pedagogové. A vyplatilo se. Film zaujal!

Váš film se v lednu promítal na mezinárodním festivalu filmů s antropologickou tematikou Antropofest. Měl úspěch?

Toto se velice těžko posuzuje. Dle mého názoru stejně tak jako například na jakékoli umění, tak i na film se lidé dívají z různých úhlů pohledu a každý zde hledá a preferuje něco jiného.

Nebuďte skromný.

Od svých známých i učitelů jsem obdržel pozitivní zpětnou vazbu.

A co na něj říkali přítomní diváci?

Diskuze, která probíhala po filmu, se týkala spíše samotného natáčení filmu či toho, jaké zázemí nám univerzita nabízí, když se rozhodneme jít touto cestou.

Byl jste ale po promítání spokojen?

Já sám jsem nebyl tolik spokojen – především s ozvučením některých pasáží filmu, což jsem bohužel shledal jako problém až při samotném promítání, kde zvuk v několika pasážích nezněl tak dobře jako při postprodukci na počítači.

Bylo to promítání na festivalu v Praze premiérou nebo už byl film někde k vidění?

Finální podobu filmu bylo možné vidět teprve až na Antropofestu, takže se opravdu jednalo o premiéru. Nyní je možné film zhlédnout na portálu YouTube pod názvem OBRAZ SVÉHO TĚLA.

Je to váš první dokumentární film?       

Ano, jedná se o můj vůbec první film.

Na co jste se ve filmu zaměřil?

Zaměřil jsem se na tři závodníky kulturistiky a sledoval jsem jejich životní styl, který je do velké míry ovlivněn právě tímto sportem. Daní aktéři se v průběhu kulturistické rutiny mění nejen na fyzické úrovni, ale i na psychické, což mě zaujalo a i toto jsem chtěl v dokumentu zachytit.

Vy sám se také věnujete naturálnímu fitness sportu. Bylo tedy téma filmu jasné už od začátku?       

Transformace těla Tomáše Pospíšila
Transformace těla Tomáše Pospíšila
Foto: Archiv T. Pospíšila
Téma filmu hned od začátku jasné nebylo, ale sport je jistě jedno z témat, které se mě bezpochyby týká. Tomuto sportu se věnuji již dlouho, ale až na začátku vysoké školy mě začalo zajímat, jaká tělesná forma se dá vytvořit bez použití anabolických steroidů. Na internetu můžete naleznout spousty dezinformací a zdroji, které naleznete, si povětšinou nemůžete být tak úplně jistí, takže jsem se rozhodl, že to zjistím sám na sobě. V té době jsem vstřebával obrovské množství informací z tohoto odvětví a následně je zkoušel v praxi, takže jsem na vlastní oči viděl, čím si daní závodníci procházejí a jak vypadá takový životní styl, který daní aktéři musí dodržovat, aby medailově uspěli například na kulturistických závodech. Přišlo mi to jako zajímavé téma pro mou práci. I díky vzrůstající popularitě tohoto sportu v České republice.

Chtěl jste tímto filmem na něco upozornit?           

Nemyslím si, že bych chtěl tímto filmem na něco upozorňovat, spíše mě zajímal život těchto závodníků a jejich názory na tento životní styl. Samozřejmě ale film může upozornit na spoustu věcí, například na určité předsudky, které se pojí s kulturisty.

Ve filmu můžeme vidět sportovce-kulturisty Jakuba Bergera, Daniela Čecha a Martina Gabka. Proč jste se zaměřil právě na tyto aktéry?

Jeden z aktérů natočeného dokumentu Martin Gabko (první zleva)
Jeden z aktérů natočeného dokumentu Martin Gabko (první zleva)
Foto: Archiv T. Pospíšila
Daní aktéři shodou okolností patří mezi mé kamarády. Dlouhodobě provozují kulturistiku, jsou medailově úspěšní a svým počínáním, které sahá nad rámec „pouhého“ závodění, šíří tento sport mezi další lidi. Takže jsem rád, že jsem mohl právě s nimi spolupracovat.
Druhým účastníkem byl kulturista Jakub Berger (číslo 10)
Druhým účastníkem byl kulturista Jakub Berger (číslo 10)
Foto: Archiv T. Pospíšila

Jak natáčení probíhalo a co pro vás bylo nejnáročnější?

Třetím byl kulturista Daniel Čech
Třetím byl kulturista Daniel Čech
Foto: Archiv T. Pospíšila
Natáčení probíhalo pozvolně. Už ve druhém ročníku jsem tušil, že bych se mohl tímto tématem zabývat, takže natáčení trvalo přibližně dva roky. Zaznamenal jsem například celou rekonstrukci posilovny Jakuba Bergera. Fyzicky nejnáročnější to bylo v zimních měsících, když jsem postrádal auto a musel dojíždět na kole do vedlejšího městyse kvůli natáčení tohoto filmu. Po stránce technické, jak už to tak bývá, byl nejnáročnější střih filmu a finální postprodukce. Natáčel jsem sám, ale při postprodukci jsem se radil například se svým učitelem Milanem Durňákem.

V čem konkrétně vám pomohl?

Konkrétně jsme se ještě snažili poupravit například zvukové stopy, také mi doporučil vložit do dokumentu vlastní hudební tvorbu, což mohlo filmu dodat lepší plynulost a zároveň lépe vyzdvihnout mou roli insidera.

Jaká byla reakce dalších vašich učitelů a pedagogů?

Reakce učitelů mě potěšila. Ani jsem nečekal, že by měli například zájem přihlásit tento film na již zmíněný Antropofest.

Jak jste se na tento festival vůbec dostal?

Právě díky učitelům. Bez nich bych na tomto festivalu nebyl.

Bylo to obtížné?

Samozřejmě nikdy nemůžete vědět, zda zrovna váš film bude vybrán. Jednoduše jsme zaslali daný dokument Antropofestu a čekali na odpověď, která byla nakonec kladná. Mohu říci, že kvalita dokumentů na Antropofestu je opravdu vysoká a byl jsem velice rád, že jsem mohl být součástí takového projektu. Každý, kdo se zajímá o různé společnosti, subkultury, společenské problémy či kuriozity, musí být po návštěvě tohoto festivalu nadšen, stejně tak jako jsem byl nadšen já. V dalších letech jistě tento festival navštívím znovu jako divák.

Máte v plánu účastnit se i dalších festivalů?

Prozatím to nemám v plánu.

Láká vás uchopit dokumentárně i jiná témata?

Ve své diplomové práci se chci stále zaměřovat na toto odvětví, bylo mi to i doporučeno. Díky svým dlouhodobým zkušenostem insidera mohu nabídnout ještě stále mnoho informací, které mohou obohatit pole antropologie sportu. To ovšem neznamená, že jsem se nezamýšlel nad dalšími projekty, které bych mohl řešit ve své diplomové práci, nicméně nakonec jsem zvolil antropologii sportu, především díky svým zkušenostem z tohoto odvětví.

V současné době studujete sociální antropologii v navazujícím magisterském programu. Proč jste se rozhodl právě pro tento obor?

Zamlouvají se mi témata, která se zde probírají, zamlouvá se mi způsob výuky, který zde probíhá. Studenti musí například prokazovat znalost daného předmětu v určitých diskuzích, které jedince nutí nahlížet na probíranou problematiku z různých úhlů pohledu, což studentovi jistě pomáhá pochopit tuto látku komplexně a neukládat daná data pouze „povrchně“ do krátkodobé paměti. Oblíbil jsem si antropologii také díky jejímu širokému rozsahu bádání. Osobně jsem našel zalíbení například v historii a religionistice ještě předtím, než jsem se přihlásil ke studiu sociální antropologie.

Je podle vás obtížné se v tomto oboru prosadit?

Tomáš Pospíšil (uprostřed) se svými pedagogy z katedry sociální a kulturní antropologie – zleva: Adam Horálek, Hana Synková, Milan Durňák, Lívia Šavelková
Tomáš Pospíšil (uprostřed) se svými pedagogy z katedry sociální a kulturní antropologie – zleva: Adam Horálek, Hana Synková, Milan Durňák, Lívia Šavelková
Foto: Archiv T. Pospíšila
Nejdříve by bylo dobré si říci, co je vůbec myšleno slovy „prosadit se“ v tomto oboru. Pokud se chce student například již v době studia blýsknout nadprůměrným prospěchem, tak musí jednoduše danou látku v celé její šíři znát lépe než průměrní studenti, což bez dostatečné přípravy pochopitelně nebude možné. Každopádně teprve jako student tohoto oboru si nedovolím polemizovat o tom, jak obtížné je prosadit se v tomto oboru například po absolvování studia, tuto otázku bych položil spíše vyučujícím.

Co máte dál v plánu?

Dále chci dělat to, co mě baví, takže nadále vstřebávat různé informace o „našem“ světě, k čemuž mi zatím dopomáhá právě naše univerzita, a třeba i natočit ke své diplomové práci zase o něco kvalitnější snímek, než jsem předložil nyní. Budu doufat, že se to povede.

Tomáš Pospíšil se narodil v Kolíně v roce 1994. Po ukončení Obchodní akademie v Kolíně, začal studovat sociální antropologii na Univerzitě Pardubice. Mezi jeho záliby patří mimo jiné i sport. Naturální fitness sport provozuje od roku 2010. Video, které dokumentuje jeho letitou tělesnou proměnu je k dohledání na portálu YouTube pod kanálem: Tomáš Pospíšil – Fitness channel. Ve svém prvním dokumentu OBRAZ SVÉHO TĚLA (ČR 2017, 17 minut, režie, kamera, střih: Tomáš Pospíšil, produkce: Univerzita Pardubice, jazyk dialogů: čeština) sleduje životy tří závodníků kulturistiky. Tento etnografický film vznikl jako součást jeho bakalářské práce. Natáčení začalo v říjnu roku 2016, kdy se Tomášův kamarád Jakub Berger rozhodl zrekonstruovat starou soukromou posilovnu a otevřít ji pro veřejnost. Hlavní dějová linie zaznamenává právě rekonstrukci dané posilovny. Natáčení filmu skončilo v červnu roku 2017, kdy Jakub dokončil finální práce rekonstrukce. Jako další dva aktéry si vybral závodníky kulturistiky – Daniela Čecha z Kolína a Martina Gabka, který žije v Mělníku. Film zachycuje jejich trénink a názory na životní styl s kulturistikou spojený.

Autor: Mgr. Zuzana Paulusová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus