Univerzita Pardubice

Studenti Fakulty elektrotechniky a informatiky vytvářejí digitální umění

21.02.2018
Student Jan Obolecký před svými obrazy vystavenými na Fakultě elektrotechniky a informatiky
Student Jan Obolecký před svými obrazy vystavenými na Fakultě elektrotechniky a informatiky
Foto: Fotoarchiv Univerzity Pardubice
O tom, že studenti Fakulty elektrotechniky a informatiky jsou tvůrčí, není pochyb. A pokud mají opravdu chuť, nabízí jim spolupráci hned několik zdejších akademických pracovníků. Třeba za Jaroslavem Markem z katedry matematiky a fyziky jich přichází překvapivě docela dost. Sám říká, že si ho vyberou jen ti studenti, co mají odvahu. Společně se pak pouští například do digitálního umění. Programují krásné věci a výsledky jsou střídavě k vidění v prostorách fakulty.

„Matematika je mrtva stejně jako latina, jenom matematici to ještě nepochopili. Proč nás stále obtěžují něčím, co nebudeme v životě potřebovat? Proč se raději nerekvalifikují nebo nejdou do důchodu?“ řekl jeden student ekonomie v článku dvojice slovenských autorů Lze léčit mathfobii matematikou. Podobně reagoval i jeden student naší Fakulty elektrotechniky a informatiky v hodnocení kvality výuky, když napsal: „Myslel jsem, že statistika je nuda, ale ono je to ještě horší. … Každopádně je tento předmět spíše noční můrou.” Ne všichni studenti to ale vnímají stejně. Najdou se totiž i tací, jejichž oblíbenými předměty právě matematika či statistika jsou. A právě ti přicházejí za vedoucím Katedry matematiky a fyziky Fakulty elektrotechniky a informatiky Ing. Jaroslavem Markem, Ph.D., a dalšími akademiky.

Obraz Jiřího Hory
Obraz Jiřího Hory
Foto: J. Hora

Studenti FEIky tvoří vlastní věci

Zdá se totiž, že pokud se studenti UPCE chtějí vydat i na umělečtější dráhu, jde to i na této fakultě. Chtějí-li zlepšovat své fotografické dovednosti, mohou navštěvovat předmět Digitální fotografie vyučovaný Ing. Danielem Honcem, Ph.D., vedoucím Katedry řízení procesů Fakulty elektrotechniky a informatiky. V prvním patře budovy fakulty u učebny H1 jsou v tuto chvíli stále k vidění fotografie studentů z tohoto předmětu z loňského roku. Pokud však dáváte přednost Lingvistice nebo Digitálnímu umění, měli byste se zastavit na katedře matematiky a fyziky. V posledních dvou letech její vedoucí Jaroslav Marek vedl čtyři závěrečné práce v oboru IT, které se věnovaly matematice a výtvarnému umění. Vzniklá díla jsou postupně vystavována ve vstupní hale Fakulty elektrotechniky a informatiky, ale můžete se s nimi seznámit i v závěrečných pracích jejich autorů – Ing. Marie Nedvědové, Ing. Jiřího Hory a Bc. Jana Oboleckého zveřejněných v univerzitní digitání knihovně. Zaujmout by také mohly závěrečné práce Ing. Jana Šlahory o českých překladech básně Havran Edgara Alana Poea.

Počítač jako pomocný nástroj, který urychluje realizaci představ

Obraz s názvem Červi a žížaly
Obraz s názvem Červi a žížaly
Foto: J. Obolecký
Postupně tak v prostorách fakulty našlo umístění několik sérií digitálních obrazů. Výstavy mají prezentovat využití matematiky a náhodnosti ve výtvarném umění. Zvláštní inspiraci pro ně poskytl známý český malíř Zdeněk Sýkora – jeden z pionýrů využití počítače v umělecké tvorbě v rozhovoru s Vítkem Čapkem uvedl: „Od původních krajin jsem šel cestou od náhody k něčemu, nad čím mám kontrolu, k výsledku, o kterém vím, proč k němu došlo. Vývoj vedl od náhodnosti k pochopení elementárního řádu. Dospěl jsem k názoru, že intuitivní rozhodování o obraze je zbytečné a že je lepší použít kombinatorický způsob, který umožní důsledný nález všech možných vztahů elementů struktury. Já beru počítač jako pomocný nástroj, který mi pomáhá urychlit realizaci mých představ, nefunguje na začátku nebo na konci procesu, ale uvnitř něj, je jeho součástí. Počítací stroj funguje v mé práci jako jakýkoliv jiný nástroj, ale má pochopitelně svoji vymezenou funkci. Když jsem rozhodl v práci výtvarníka použít číselné znaky a ty potom jako takové organizovat a vypočítávat a výsledek potom převádět na výtvarný řád, užití počítače bylo logickým důsledkem. Když první práce s počítačem ukazovaly, že důsledné dodržení stanoveného systému ruší řadu malířských konvencí kompozičních a jiných, které by například asi nedovolily opakovat tentýž prvek 10krát po sobě. Počítač tedy může ovlivnit myšlení tím, že je čím logičtějším a přesnějším.”

Vyčerpání kombinatorických možností, vzájemných a vlastních poloh základní řady elementů bylo předmětem zkoumání při tvorbě analogií Sýkorových Struktur u dalšího studenta naší fakulty, a sice Ing. Jiřího Hory.

Obrazy inspirované liniovými a strukturálními obrazy tohoto malíře vytvářel student Jan Obolecký, kterého jeho linie doslova uchvátily. Přestože s výtvarnou výchovou docela bojoval, protože podle svých slov nemá takové výtvarné vlohy, našel v ní nakonec zálibu. Zaujala ho především ta náhodnost, která je pro tato díla charakteristická. Navíc ho baví to, že může používat počítač a nemusí to všechno kreslit rukou a počítat sám jako zmíněný Zdeněk Sýkora. A tak vznikla bakalářská práce nazvaná Linie Zdeňka Sýkory, která je věnována tvorbě tohoto českého malíře.

Únik z gravitační singularity – bazény konvergence funkce x^5 – 1
Únik z gravitační singularity – bazény konvergence funkce x^5 – 1
Foto: M. Nedvědová

Bazény konvergence

Paralelní podzim – bazény konvergence funkce x^5 – 3ix^3 – 5 – 2i
Paralelní podzim – bazény konvergence funkce x^5 – 3ix^3 – 5 – 2i
Foto: M. Nedvědová
Přibližně dva a půl roku se digitálnímu umění věnuje studentka doktorského studia IT Marie Nedvědová. Přivedlo ji k němu právě téma její bakalářské práce Matematika a výtvarné umění, v níž se snažila zmapovat různé způsoby vytváření digitálních uměleckých děl.

V současnosti jsou na fakultě k vidění její Bazény konvergence, jejichž tvorba není podle jejích slov nijak složitá. „Z jednoduchých, a vlastně i složitých, matematických funkcí lze vytvořit elegantní a úchvatné fraktální obrazce. Při řešení rovnic ve tvaru f(x)=0 se v matematice může využívat tzv. Newtonova metoda. Pokud ji aplikujeme na funkce komplexní proměnné a ve výřezu komplexní roviny barevně rozlišíme jednotlivé body podle příslušnosti ke kořenu rovnice, ke kterému konvergují, můžeme vytvářet tzv. bazény konvergence, což jsou úchvatné fraktální obrazce. To asi moc lidí neví, že i obyčejná funkce, jako je třeba x5-1, může vypadat tak krásně,“ popisuje svůj pohled na digitální umění Marie Nedvědová.

Fakulta elektrotechniky a informatiky se tak může pyšnit šikovnými studenty. Se všemi vás postupně seznámíme. Těšit se můžete na zajímavé rozhovory.

Autor: Mgr. Jaroslav Marek, Ph.D.
Katedra matematiky a fyziky FEI


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus