Univerzita Pardubice

Další krok na cestě spolupráce Pardubic a mexické Pachuky učiněn

12.01.2018
Docent Oldřich Kašpar z Fakulty filozofické během přednášky na mexické univerzitě v Pachuce
Docent Oldřich Kašpar z Fakulty filozofické během přednášky na mexické univerzitě v Pachuce
Foto: UAEH
Partnerské univerzity má Univerzita Pardubice po celém světě. Jednou z nich je také mexická Universidad Nacional Autónoma del Estado de Hidalgo v hlavním městě Pachuce. Patří k těm nejlepším a právě na ní, kromě dalších mexických univerzit, pravidelně přednáší docent Oldřich Kašpar z Fakulty filozofické. O své poslední návštěvě, práci a zajímavém programu se rozpovídal pro náš Zpravodaj.

Ihned po příletu mě přijala ředitelka Oddělení mezinárodních vztahů dr. Berenice Alfaro Ponte, která mimochodem navštívila Pardubice během uzavírání smlouvy, a společně jsme načrtli základní obrysy mého programu. Týká se přednáškové činnosti, práce se studenty, badatelské činnosti, návštěvy archivních a muzejních institucí a návštěvy nestora mexických antropologických studií dr. Miguela Leóna-Portilly.

Čas věnovaný studentům

Při svém posledním pobytu jsem v Mexiku pronesl dvě přednášky. Studentům anglistiky jsem chtěl rozšířit jejich příliš zúžené a mnohdy zkreslené představy o postavení Mexika v okolním světě, zejména anglofonním a obecně evropském. Pro studenty mezinárodních vztahů jsem připravil spíše seminář, neboť po úvodní části jsem více odpovídal na otázky posluchačů, z nichž všichni navštívili některé evropské země. Snad největším oceněním pro mne bylo – kromě toho, že se se mnou všichni chtěli vyfotografovat – sdělení dr. Berenice Alfaro, že za ní po přednášce přišli studenti a děkovali jí za to, že mne přivedla. Současně jsem poskytl několik konzultací k bakalářským a magisterským pracím a dvakrát se setkal s českými studenty, kterým jsem dal některé nezbytné rady.

I v tak nabitém programu jsem našel několik chvilek k práci v Archivo Municipal (Městský archiv), kde jsem pracoval s dokumenty 16. století zaznamenávajícími různé druhy zločinů té doby. Musím doplnit, že archiv má naprosto dokonalou inventarizaci, což nebývá v těchto krajích zvykem.

Na prohlídku muzea, které bývalo nemocnicí

Pokud se týká muzeí, tak vzhledem k tomu, že Pachuka a blízká městečka Real Monte a Mineral de Chico byly hornickými středisky, je většina muzeí zasvěcena tomuto tématu, a to od 16. století do současnosti. Na mne nejvíce zapůsobilo muzeum, původně ovšem nemocnice určená k léčbě úrazů a nemocí, jež byly z větší části zapříčiněny těžkou a nebezpečnou prací v dolech na stříbro. Na místě druhém pak architektonicky jedinečný Panteón inglés (anglický hřbitov).

Zmíněné muzeum bylo otevřeno v roce 1996, jako jediné v Mexiku představuje vývoj léčby pracovních úrazů a nemocí horníků od roku 1907 do roku 1982. V tomto období (založena byla v roce 1906) fungovala od zmíněného roku v budově dnešního muzea nemocnice pro anglické horníky, kteří sem přišli za prací. Muzeum dnes umožňuje nahlédnout do velmi důležitého a málo známého sociálního a kulturního aspektu vývoje společnosti 19. století – nemocenské péče o pracovníky zmíněných dolů v uvedené oblasti. Skutečnost, která je velmi důležitou, představuje fakt, že byla zachována veškerá zařízení (a nástroje) z každé dobové etapy, a to v časovém horizontu prakticky téměř jednoho století. Doprovodné panely pak informují o léčebných technikách toho či onoho období. Návštěvník najde na stěnách jednotlivých místností také tehdejší, dalo by se říci osvětové kresby úrazů, k nimž docházelo nejčastěji, a které měly nesporně – mimo jiné – zejména preventivní funkci, totiž varovat před nejčastějšími důlními neštěstími způsobenými nepozorností horníků a neopatrností při vskutku namáhavé práci v podzemí.

Ze specializovaných ordinací rovnou na sál

Přiznám se zcela bez mučení, že jsem poprvé ve svém životě viděl Museo de la Medicina laboral (volně přeloženo Muzeum pracovní medicíny). Když vstoupíme do prvních sálů muzea, zmocní se nás neodbytný pocit, že jsme vešli do jiného světa, který ovšem jeho obyvatelé opustili těsně před naším příchodem. Postele jsou úhledně ustlány, přístroje ve specializovaných ordinacích leží vzorně vyrovnány na svých místech, rozdíl je pouze v tom, že nejstarší ze zdravotnických pomůcek připomínají spíše než lékařské náčiní určené k péči o nemocného či zraněného člověka, spíše instrumenty k jeho mučení.

Muzeum-nemocnice ukazuje celou řadu specializovaných pracovišť od chirurgických ordinací až po gynekologické. Na povrchu dolů pracovalo totiž velké množství žen. Pomineme-li četné úrazy, jež se přihodily při práci v podzemí, nejčastější chorobou, kterou horníci trpěli, byla a dodnes je silikóza. Ta vzniká tehdy, když se usazuje oxid křemičitý v plicích a způsobuje postiženému záchvaty dušnosti vedoucí až k plicnímu kolapsu. V oněch dobách se jednalo o nemoc jednoznačně smrtelnou, dnes se někdy dá k záchraně nemocného, jako poslední pokus, provést více či méně úspěšná transplantace plic. Není proto divu, že máme úžasnou možnost sledovat např. vývoj rentgenových přístrojů od samého počátku jejich vzniku až do osmdesátých let dvacátého století.

Diskuse s mexickým badatelem

Druhá památka anglický hřbitov představuje soubor nefalšované anglické funerální architektury 19. a 20. století, zasazený do vzdáleného Mexika. A v souvislosti s anglickými horníky musím uvést ještě jednu perličku – na sklonku roku 1900 byl založen anglickými horníky vůbec první fotbalový klub v Mexiku Pachuca Athletic Club, dá se říci, že z té doby vyrůstá slavná mexická fotbalová tradice.

Nakonec jsem v hlavním městě ještě navštívil nejproslulejšího mexického badatele a svého přítele Miguela Leóna-Portillu.

Během oněch dvou týdnů jsem absolvoval i celou řadu setkání, např. s ředitelem Institutu mezinárodních vztahů, s ředitelem Institutu Sociálních věd a dokonce i s dirigentem univerzitního orchestru, s nímž jsem realizoval rozhovor. Zúčastnil jsem se také prezentace kolegů z Fakulty restaurování, jež vzbudilo vskutku velký a nefalšovaný zájem, jak jsem v kuloárech zjistil.

Závěrem lze shrnout, že tento – stejně jako předcházející pobyty – měl svůj význam a kromě současnosti přinese jistě své ovoce i v budoucnu.

Vypráví o svých mexických zkušenostech a své poslední výpravě
doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc.
Katedra sociální a kulturní antropologie FF 

Ocenění pro docenta Kašpara
Ocenění pro docenta Kašpara
Foto: UAEH

Poznámka redakce: Brzy po návratu našel docent Oldřich Kašpar z katedry sociální a kulturní antropologie ve své poště čestné uznání s výrazem velkého vděku od samotného ředitele Institutu sociálních věd UAEH. Děkuje mu za aktivní účast na nejrůznějších činnostech univerzity, jako jsou přednášky pro studenty, setkání s vedením akademické obce či revize badatelských prací studentů postgraduálního studia, ale i za realizaci úspěšných mobilit s Univerzitou Pardubice. Toto přitom nebude posledním oceněním pro docenta Kašpara. Pro další, mnohem významnější, se do Mexika chystá již zanedlouho znovu.

Autor: redakce e-Zpravodaje


Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

komentáře provozovány na Disqus