Charisma, muzikalita i puntičkářství. Ennio Morricone pohledem Jana Hrubeše

11. 07. 2020

Náš absolvent a šéf Východočeského akademického souboru Jan Hrubeš hrál pod taktovkou Ennia Morriconeho po celé Evropě. Šestadvacet koncertů v 15 zemích a samozřejmě také v Praze absolvoval chemik a hráč na kontrabas letech 2015 až 2019. Na slavného skladatele filmové hudby vzpomíná jako na charismatickou osobnost.

Kde jste měl možnost hrát s Ennio Morriconem?

Jako člen Českého národního symfonického orchestru jsem měl tu čest odehrát s ním koncerty v rámci jeho turné 60 Years Of Music. Koncertovali jsme na zimních stadionech a velkých koncertních halách s desetitisícovou kapacitou po celé Evropě – od Itálie až po Norsko. Neopakovatelnou zkušeností bylo též natáčení oscarového soundtracku k filmu Quentina Tarantina Osm hrozných v londýnských studiích Abbey Road.

V čem byl podle vás výjimečný?

Ennio Morricone byl velmi charismatickou osobností, i v jeho vysokém věku z něj na každém koncertu přímo tryskala muzikalita. Interpretovat jeho hudbu pod jeho vedením byl úžasný zážitek, za nějž jsem moc rád. Mezi moje nejoblíbenější filmové skladby řadím soundtrack z filmu Mise, kdy se z komorního obsazení smyčce + hoboj postupně vyvíjí velký, mohutný symfonický zvuk zahrnující i sbor. Nesmíme zapomenout na jeho hudbu k westernům Sergia Leoneho, kde mi nejvíce padla do ucha melodie Il Forte (The Strong). Morricone ale byl i autor absolutní hudby (vážné hudby). Červencový koncert v roce 2018 v pražské Smetanově síni představil právě tuto část jeho tvorby. Zde mi utkvěla v paměti asi půl hodinu dlouhá kantáta Vuoto d’anima piena pro smíšený sbor a orchestr. Na poslech je to sice hudba složitější, ale nesmírně bohatá a komplexní.

Jaký byl Morricone jako dirigent – skladatel v jedné osobě?

Byl velmi přísný, až by se dalo říci puntičkář. Vzpomínám si, jak jsme na každém sálu zkoušeli na zvukové zkoušce právě již zmiňovanou skladbu Il Forte. V ní se prolíná pět trubek. Ennio, sám trumpetista, vždy k tomuto místu měl komentáře a téměř pokaždé ho ještě na generálce dolaďoval tak, aby bylo k jeho naprosté spokojenosti.

TEXT: Martina Macková

 


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět