Dlouhodobá spolupráce Pardubic a Ústí vedla do ráje

30. 10. 2019

Velkou příležitost navzájem se poznávat a vyměňovat si zkušenosti ze svých bádání mají doktorandi oboru historie z Univerzity Pardubice (UPa) a z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP). Ústavy historie navázaly dlouhodobou spolupráci. Další díl družby tentokrát proběhl 17.- 19. října 2019 a UJEP pro ni laskavě nabídla svou rekreační chatu v oblasti Bukovina v Českém ráji.

Ze všech možných končin a různými trasami se na místě nakonec sešly zhruba dvě desítky doktorandů. Za Ústecké doputovali také prof. Michaela Hrubá a Mgr. Stanislava Musilová, PhD. V barvách Pardubic prof. Milena Lenderová a doc. Jiří Kubeš pod vlajkou UPa. Počasí více než vlídné připomínalo podzim jen pestrostí listí, zatímco teplotně jsme si užívali opožděné léto. Nocleh v poboční budově „stodole“, který byl avizován zvláště pro otužilce, dotyčné příliš neprozkoušel a deštník v batohu se stal zbytečnou přítěží. Velmi prozřetelné naopak bylo přibrat zásoby do táborové kuchyně.

Naše úvodní poznatky byly spíše botanického rázu: objekt se totiž nachází ve stínech vzrostlých stromů arboreta Bukovina a tam také vedly první zahřívací procházky. Hned za humny jsme také našli ikonickou vyhlídku na kamenný „orchestr“ v čele se slovutnou skálou zvanou Kapelník.

Teprve večerní program ve společenské místnosti patřil historickým tématům: paní profesorka Lenderová představila další díl své badatelské odyssey na téma děti a dětství v historiografii. Poutavá přednáška vedla ke slibnému závěru o tom, že již dávno neplatí to, co – ovšem tehdy popravdě – tvrdil historik Martin Nodl v roce 1996: že dětství je v české historiografii trestuhodně zanedbaná kapitola. Když nám došly dotazy a byla vyčerpána i diskusní munice, přeřadili jsme plynule na volnou zábavu a společenské hry nejen v historickém stylu. Sdružování mohlo vypuknout naplno a začalo se i více ukrajovat z potravinové banky.

Není divu, že druhý den přišel velmi vhod pohyb na čerstvém vzduchu a celodenní túra. Kromě skalních monumentů, barevných palet listí a početných vyhlídek jsme obdivovali například do skal tesané reliéfy z dláta statkáře a vlastence Vojtěcha Kopice. Jiným vrcholem expedice byl i vytoužený oběd v Kacanovech v penzionu zvaném příznačně Český Meran. Část skupiny si cestu dobrovolně protáhla na hrad Valdštejn. Skoro ihned se z výstupu skalních přešlo do výstupů historických, jež vyplnily program druhého večera. Doktorandi měli možnost krátce představit svá témata, přitom se střídali zástupci Pardubic a Ústí a doc. Jiří Kubeš se snažil moderovat pořadí výstupů tak, aby na sebe aspoň nitkou tématu navazovaly, ne vždy se však zdařilo oslí můstek vystavět. Z přepestré nabídky témat zmiňme nejprve několik ústeckých: například práci z dějin československého hokeje Patrika Klicmana; Markétu Jirmanovou-Polákovou a její pohled na mocenské rituály v porovnání mezi Čechami a Svatou říší římskou v 9.- 12. století; Antonína Kadlece s tématem památkově a výtvarně laděným – zobrazování zbroje za Václava IV. Pardubický. Za Pardubice to byla například kolegyně Dana Grabcova a ústřední bod jejího zájmu: tkalcovská dílna v Lomnici nad Popelkou. Nakonec nechyběl ani Pavel Mertelík s námětem legionářským – tentokrát výstup okořenil svižnou veršovánkou o legionáři-záletníkovi. Jako zvláštní host vystoupila doktorka Stanislava Musilová, jež představila své bádání o kriminalitě žen a na to navazující čerstvě vydanou monografii Žena za katrem. Následná volná zábava tentokrát patřila nevšednímu pěveckému duelu mezi Ústím a Pardubicemi. Zprávy o jeho vítězích však přikryly ranní mlhy. Spíše přijměme verzi, že oba dva sbory dříve či později našly společnou notu.

Čas byl neúprosný a třetího dne nastalo vyhnání z Českého ráje čili vyklizení chaty spojené s dražbou neupotřebených zásob. Já si například odvezl nikým nechtěnou láhev mléka. Ale také mnohem více, ostatně všichni jsme se shodli na příjemném resumé: „seznamovací“ výjezd doktorandů-historiků z Ústí a Pardubic měl smysl a již se uvažuje o jeho zopakování i v jiných podobách. Rád bych ještě připojil zvláštní díky paní profesorce Marii Hrubé za trpělivost při ubytování nově příchozích a zasvěcené výklady na vyhlídkách během výletu. Snaha nepřišla nazmar. Z ohlasů přítomných je jasné, že navázané kontakty budeme rozvíjet, a vědecké spolupráci se tak bude dařit i mimo chráněné krajinné oblasti.

Mgr. Aleš Misař
doktorand na oboru historie, Univerzita Pardubice
Foto: Markéta Poláková Jirmanová


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět