Dobrý manažer? Ten nemusí být nutně z oboru, říká absolventka a exšéfka filharmonie

22. 01. 2020

Slyšela tisícovku koncertů, vítala statisíce posluchačů. Profesí ekonomka a naše absolventka Jarmila Zbořilová devět let řídila Komorní filharmonii Pardubice. Svou profesní kariéru ukončila loni s velkým potleskem a novým vysokoškolákům radí: „Studium by vás mělo bavit. Vystudovat něco s vyhlídkou, že se tím dále nebudete živit, je hloupost.“

Ekonomka v čele orchestru? To je neobvyklé, jaký obor jste vystudovala?

Ekonomiku a řízení na tehdy ještě Vysoké škole chemicko-technologické. Pro studium ekonomiky jsem se rozhodla už na základce. Přijímačky na střední ekonomickou školu jsem sice zvládla na výbornou, ale nevzali mě. Bylo to v době, kdy byl u nás těžký komunismus a doba normalizace. To, co umíte, úplně tak nerozhoduje. Členové naší rodiny byla pracující inteligence a živnostníci, což byla pro tehdejší režim nebezpečná kombinace. Nakonec jsem šla na gympl. A po něm na vysokou školu v Pardubicích, kde už tehdy byla katedra zaměřená na ekonomiku.

Jaké vzpomínky na školu máte?

Vysokoškolská studia jsou nádherná a vzpomínám na ně ráda. Studovala jsem v rodném městě, vždycky jsem ale litovala, že nebydlím na kolejích. Chodila jsem tam alespoň za spolužáky na diskotéky a různé klubové akce.

Co vám studium vysoké školy dalo?

Získala jsem hlavně všeobecný rozhled. A také schopnost a vůli chtít získávat vědomosti. Důležitá je ale také praxe, teprve tam se ukáže, co ve vás doopravdy je.

Jak se z ekonomky stane právě ředitelka filharmonie?

Ke kultuře jsem měla blízko už dříve, šest let jsem pracovala v divadle jako ekonomická náměstkyně. Tam jsem zjistila, že je to oblast, která mě baví a zajímá. Poté jsem šest let působila jako asistentka poslance ve sněmovně a nakonec odešla k filharmonii. V ní jsem prošla různými posty – přes tajemnici, ekonomickou náměstkyni, až jsem se nakonec dostala na místo ředitelky.

To bylo v jakou chvíli?

Můj předchůdce Vojtěch Stříteský, mimo jiné umělecký ředitel a dramaturg festivalu Smetanova Litomyšl, v roce 2010 kandidoval v komunálních volbách. Upozornil mě, že neexistuje šance, že by mohl uspět. Jenže oni ho zvolili. Během dvou týdnů mě pověřili řízením orchestru. A zůstalo to tak tři roky. Pan Stříteský byl uvolněný pro výkon veřejné funkce s právem vrátit se zpět na svůj post do filharmonie. Jenže Pardubice mají v republice výjimku, kterou si stanovilo město u všech svých institucí. Ředitelé musí po šesti letech funkci obhajovat. Takže byl vyhlášený nový konkurz a já se do něj přihlásila.

Jak se hráči srovnali s tím, že jim šéfuje ekonomická náměstkyně?

Byla jsem první žena ve funkci a navíc mimo muzikantský obor. Hráči čekali, co to s orchestrem udělá – ta žena a ještě ekonom. Myslím, že není nutné, aby byl dobrý manažer vystudovaný v oboru. Manažer v pekárně nemusí umět upéct rohlík, ale musí umět ho prodat. To stejné platí v hudbě. Manažer musí prodat koncert.

Jakou radu byste poslala mladší generaci?

Poselství se tomu říká? Dělejte jenom tam, kde do práce chodíte rádi. Nesmíte trávit život tím, co vás netěší. Neměli bychom žít jen proto, aby člověk pracoval. Musíme pracovat tak, abychom měli také čas na to, abychom si užili život. Stejné je to i se studiem. To by vás mělo bavit. Vystudovat něco s vyhlídkou, že se tím dále nebudete živit, je hloupost.

TEXT: Věra Přibylová/FOTO: Michal Jeřáb

 

 

 

 

 

 


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět