Dost svých čtení odmítám, abych nepropadl emocím, říká básník Pavel Rajchman

7. 05. 2019

Pavel Rajchman svou přítomností poctil letošní Litcon v Kutné Hoře. Pardubický básník, pracující celý život na železnici, studentům četl ze sbírek Androgyn, Jinak, a Jinam a Dny ze dna.

Kdy jste začal psát?

Tak to si pamatuji velice přesně. Ve škole mě nutili, abych se naučil nějakou báseň zpaměti. A jelikož jsem se strašně styděl, tak jsem nebyl schopen ji recitovat. Pak jsem šel do knihovny, jen tak namátkově jsem sáhl po knížce, a byl to zrovna výbor z básní Konstantina Biebla. Vzal jsem si ji spolu s dalšími knihami domů, tak jsem si v tom listoval a najednou mě jedna báseň zaujala. Byl jsem v osmé třídě, bylo mi třináct let. A já si ty verše pořád pamatuju. Já vám je teď řeknu: „Až umřem, staneme se květinami. Ve dne budem lidem pro radost a v noci budem sami.“ Tahle báseň mě doopravdy zaujala, já jsem si během dvou hodin celou knížku Konstantina Biebla přečetl a začal jsem psát.

Věnujete se kromě psaní básní i jejich kritikám?

Kritiky nepíšu z toho důvodu, že jsem zodpovědný člověk, protože pracuju na železnici. A takovou jednu kritiku bych psal minimálně půl roku a navíc bych psal kritiku jen na básnickou sbírku, která se mi líbí. Nikdy bych ji nepsal na knížku, která se mi nelíbí. Považuju to za zbytečné.

A prózu píšete?

Prózu čtu, ale nepíšu. Pokoušel jsem se o povídky a pokouším se vlastně do teď. Taky o eseje, ale myslím si, že mají nevalnou úroveň, takže zůstávám u té poezie.

Je někdo, kdo jakkoliv ovlivnil vaši tvorbu?

Pokud se mi nějaký autor jakkoliv zalíbil, tak jsem udělal všechno proto, abych se mu nepodobal.

To je správné. Máte nějaké oblíbené autory, které čtete?

No tak to byl samozřejmě Konstantin Biebl. Můj první básník. Pak jsem se seznámil po roce devadesát s básníkem Emilem Julišem, s kterým jsme byli velkými přáteli až do konce jeho života. Ten mi velice pomohl tím, že mi řekl, ať si píšu, co chci a ať poslouchám sám sebe.

Chystáte nějaké další dílo?

Mám připravenou jednu sbírku, které budu ještě tajit název, aby mi ho někdo neuzmul. Ale není to název vymyšlený. Myslím, že ale dobře patří do téhle doby. Sbírku nechám zatím ležet a pak na ni budu ještě pravděpodobně pracovat se svým přítelem a vydavatelem Robertem Krumphanzlem. Uvidíme, co na to řekne.

Vystupujete veřejně, pořádáte nějaká čtení?

Vystupuju. Ale dost svých čtení odmítám, jelikož mám pocit, že každou svou báseň jsem osobně prožil, tak se mi stává, že propadnu strašným emocím. A kdybych se nezačal s velkým úsilím ovládat, tak bych snad začal i brečet. Což je pro mě naprosto šokující. Často ani nevím, proč tomu tak je. Ale uvědomuju si, že každá moje báseň je svým způsobem prožitá, ať v mé fantazii nebo ve skutečnosti. Mám tak trochu strach, že jednoho dne přestanu číst na veřejnosti úplně, pokud se nenaučím své emoce ovládat. Což je velká škoda, protože bych samozřejmě dál číst chtěl. Nejradši čtu ovšem v rozhlase. Tam poslouchá jen zvukař, to mi vyhovuje.

Jak se vám líbil dnešní Litcon?

Této akce jsem se účastnil poprvé a líbí se mi. Teď momentálně díky vám studentům zjišťuji, že se o literaturu zajímáte, což je fajn. Jediný s kým jsem nebyl spokojený, jsem byl já sám. Ale snad to bylo dobré.

Bylo to skvělé! Moc děkuji.

Pavel Rajchman

narodil se 1958 v Mostě, celý život pracuje na železnici. V současnosti je technikem a strojvůdcem měřicí drezíny, s níž vyhodnocuje technický stav všech lokálních tratí v republice. Časopisecky publikoval např. v Iniciálách, Fragmentu, Těžkoříct, Hostu, Literárních novinách, Tvaru, Weles, Prostoru a Reví Mítink. Jeho texty jsou zastoupeny v almanaších Sametová čítanka (Melantrich 1990), Kroky ze tmy (Triton 1996), Cesty šířání (Triton 1996), ve sborníku Česká poezie na konci století(Belgie, Sources 1999), Antologie současné české poezie 1945–2000 (Francie, Gallimard 2002), Antologie české poezie. II. díl (Dybbuk 2007) aj. Vydal básnické sbírky Apeiron (Mladá fronta 1993), Androgyn (Český spisovatel 1996), Padlome Lome (HaH 1998), Průzor do vymyšlené bytosti (Host 2001), Neanone (The 2004) a Nebo (Theo 2007). Je editorem sborníků 7edm (Theo 2005–2011). 

TEXT: Denisa Vrzáčková

 


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět