Jak vznikal komiks o pohnuté československé historii

31. 10. 2018

Putovní komiksová výstava „Ještě jsme ve válce – Příběhy 20. století“ je na Univerzitě Pardubice k vidění až do 9. listopadu. Výstava formou dokumentárního grafického románu představuje vybraných třináct příběhů vytvořených podle reálných vyprávění lidí, kteří si prošli dramatickými zážitky z fronty 2. světové války, koncentračních táborů či různými formami perzekuce komunistické Státní bezpečnosti. Jak tento komiks vznikal, přiblížil jeho scénárista David Bartoň.

Výstava představuje zkrácené příběhy, které vyšly ve stejnojmenné knize „Jsme ještě ve válce – Příběhy 20. století“. Jste jeden ze tří scénáristů komiksu. Kdo přišel s myšlenkou, že „hrůzy“ československé historie ztvárníte tímto netradičním způsobem?

Nápad na knížku byl asi Drdův nebo Kroupův (pozn. redakce: další dva scénáristé), já jsem se pak přidal. Každý jsme měli jinou zkušenost s komiksem danou tím, co nejčastěji zpracováváme. Takže za sebe bych měl říci, že něco jako komiks zpracovávající rozmanité příběhy relativně dávných událostí, jsem si vepsal do paměti už zkraje 90. let.

Tehdy sochař Petr Císařovský dostal zadání na bránu sv. Františka do Františkánské zahrady v Praze. Dělal tu věc velice poctivě a často se mnou o ní mluvil. Zpracovával legendy a historické prameny, dokonce i bez použití textu, novou formou ve hmotě v kovu. A bylo jasné, že nejdřív potřebuje jakési „libreto“. Na libretu hrozně záleží. Není to výtah, ale jakási dramatická zkratka, která výtvarníka potom inspiruje. Zároveň se s výtvarníkem musíte dohodnout na smyslu celého příběhu i jednotlivých peripetií, což předpokládá, že studují a přemýšlejí oba; příběh vykládají, nepřežvýkávají. Pochopitelně oba ze sebe přidávají do toho příběhu velkou část toho, co hlavní hrdina ve svém vyprávění třebas i zamlčel.

Textu je málo a převládá vizuální stránka. Je náročné historická témata do podoby komiksu zpracovat?

Nepoměr obrazu k textu dává zdánlivou výhodu výtvarníkovi. Autor libreta nedominuje ani definitivní podobě textových částí. Všechno vzniká shodou, ale zrovna v této knize měli, myslím, výtvarníci nakonec navrch a libretista zase dostal prostor v medailonu každého z hrdinů.

Tři scénáristé, třináct výtvarníků. Co byste řekl k vaší vzájemné spolupráci?

Dvanáct výtvarníků vybrala z většího počtu komise a ti dostali příběhy i s libretisty přiděleny, abychom se nehandrkovali o nejhezčí výtvarnici (Toy_Box). Všichni výtvarníci vyhráli s návrhem svého zpracování pouze jednoho z příběhů, a potom dostali zadán příběh jiný. Libretisté mezitím připravili návrh sekvencí a nejdůležitějších míst z dlouhých rozhovorů jako návrh pro výtvarníky. A výtvarníci vybírali zhruba třetinu uzlových příběhů ke svému vlastnímu zpracování. Když měli hotovo, konzultovali jsme jednotlivé sekvence a nakonec i celkový výběr v příběhu. Opravovali se reálie, vylepšovaly se texty v bublinách, škrtaly se políčka, atp.

Komiksová tvorba by se mohla stát pomůckami učitelů dějepisu. Vnímáte to také, že toto dílo může mít i výchovný charakter?

Jako každá jiná obrázková knížka, je i tahle výrazem charakteristické estetiky a sdělení. Ta kniha nese sdělení, že jednotlivý lidský život se nemusí zvrhnout v přežívání ani v podmínkách v podstatě zvířecích. Příběh Jednorožcův je opravdu namalován jako bajka, takže k výchově, a jako pomůcka kniha slouží jenom v tom smyslu, v jakém může „posloužit“ jakékoli jiné umělecké dílo. Za tou knihou není lest, kterou pro komiks zneužívali ideologové. Neřekli jsme si: Nacpeme jim to v stravitelnější podobě, aby ani nepoznali, že se učí a přebírají hodnocení. Řekli jsme si, že s výtvarníky, kteří o našich postavách a jejich době v podstatě moc nevěděli, uděláme knížku, která vlastně vezme hlavně vážně „nedorozumění nad společnými dějinami“. 

O komiksu:

  • výtvarníci komiksů jsou Tomáš Kučerovský, Toy_Box, Nikkarin, Vojtěch Šeda, Václav Šlajch, Jan Bažant, Miloš Mazal, Vhrsti, Martin Plško, Jiří Husák, Prokop Smetana, Petr Včelka a Branko Jelinek,
  • vyprávění zaznamenali dokumentaristé z neziskové organizace POST BELLUM v rozmezí let 2001 – 2011,
  • výstavu v Pardubicích v univerzitním kampusu umožnila spolupráce Fakulty filozofické Univerzity Pardubice s nově vzniklou pobočkou společnosti PAMĚŤ NÁRODA pro region východních Čech.

Autor: Bc. Věra Přibylová 
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

 


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět