Knihu napsal za dva týdny. Otevřel dveře kritikům

1. 10. 2020

Loňský rok označuje za velmi tvůrčí. Nikdy prý nepsal nic tak rychle. Nikdy se prý ve psaní takhle neotevřel. Řeč je o knize Mount Anne, za níž byl absolvent Fakulty filozofické Univerzity Pardubice Ladislav Slezák letos nominován na Cenu Jiřího Ortena. Přestože nominaci neproměnil, mluví o úspěchu. Protože upozornil na jeho dílo.

Co pro vás nominace znamenala?

Cenu Jiřího Ortena sleduji každý rok, nominace na ni pak obecně beru jako upozornění na kvalitní literární díla, bez ohledu na to, které potom vyhraje. Nominace si tedy nesmírně vážím, neboť právě na Mount Anne bylo v tomto ohledu upozorněno.   

Proč si myslíte, že právě vaše dílo uspělo? V čem je jiné?

Mount Anne má sílu zejména ve své autentičnosti. Původně vůbec nevznikala s ambicí vydání. Měl to být jen takový osobní básnicky pojatý příběh. Při psaní jsem se tak cítil svobodně a klidně. Nad ničím jsem nepřemýšlel a prostě psal. Za dva týdny bylo hotovo. Poté jsem text ukázal třem kamarádům a na základě jejich připomínky poupravil. Nikdy jsem nenapsal nic tak rychle a nikdy jsem se ve psaní tak neotevřel. V tom spatřuji sílu knihy a doufám, že i některým čtenářům pomůže zjistit, co je na světě vlastně důležité.  

Sledoval jste kritiky?

Sledoval bych, ale v podstatě žádné nejsou. Básnických knih dnes vzniká velké množství a jejich kvalita je skutečně proměnlivá. Pro kritiky a recenzenty je pak těžké vybrat knihu, na kterou psát reflexi. Současnou českou poezii sleduji už velmi dlouho, mám na ní dokonce předmět na střední škole, kde učím.

Orientovat se v ní je skutečně náročné, proto i kritik je pomálu. Věřím však, že právě díky nominaci si někdy nějakou kritiku přečtu, ale na druhou stranu, proto se knihy nepíšou. Mount Anne je věnována všem, kteří se ztratili sami sobě. Pokud někomu pomůže vydat se zpátky ke svému já, tak ta kniha nevznikla zbytečně, bez ohledu na to, kolik je na ni napsáno kritik a recenzí. 

Nakopne vás tato nominace k další tvůrčí činnosti?

Obecně byl pro mě rok 2019 velmi tvůrčí, napsal jsem toho strašně moc a dodnes se v tom přehrabuji. Nominace byla do velké míry spíše takové poplácání po zádech, že to psaní má nějaký smysl, že zkrátka mám co říct. A současně mi to ukázalo, že se nemusím nikam hnát, nikam tlačit. Když je text dobrý, tak prostě někde rezonovat bude. 

Koho z držitelů této ceny rád čtete?

Od svého magisterského studia pravidelně každý rok čtu všechny nominované a v podstatě si i sám vybírám vítěze (to jsem udělal i letos). Sám jsem zacyklen spíše v poezii, jmenovitě mám velmi rád Ondřeje Buddeuse, Ondřeje Hanuse, Jana Těsnohlídka ml., Jana Nemčeka a před dvěma lety mě absolutně uzemnil Ondřej Macl. V loňském roce mě zase oslovila Anna Cima. 

Mgr. Ladislav Slezák (1990)

Vystudoval na Univerzitě Pardubice magisterský obor Dějiny literární kultury. V současné době je učitelem na střední škole. Zabývá se výchovou, vzděláváním a didaktikou humanitních oborů. Debutoval rozsáhlou básnickou skladbou Noc s klaunem (2013). Následovala sbírka veršů s názvem Monotónně znějící samoty (2015) a skladba Hořký letopočet (2017). Vydal báseň v próze Mount Anne (2019), za níž byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Publikoval v časopisech HostDobrá adresaTahyPartonymaPlž a dalších.

TEXT: Věra Přibylová/FOTO: Zuzana Martínková - Cena Jiřího Ortena

 

 


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět