Přežili druhou světovou válku. „Ukrývané děti“ vzpomínaly na holocaust

11. 05. 2015

V letošním roce si připomínáme 70 let od konce druhé světové války. Ve svých vzpomínkách se do neradostného dětství vrátili i pamětníci, kteří coby děti přežili období německé okupace a holocaustu v úkrytech u příbuzných či zcela cizích lidí, někteří dokonce pod skrytou identitou. Své příběhy vyprávěli v měsíci dubnu také studentům a dalším zájemcům z řad veřejnosti na Univerzitě Pardubice.

V devadesátých letech vznikl spolek Ukrývané dítě (Hidden Child), sdružující občany židovského původu, kteří se museli schovávat před gestapem a nacisty.  V paměti mají stále živé obrazy smutného dětství strávené bez svých rodičů, kdy zejména citově, ale i fyzicky velmi strádali a byli nuceni žít separovaně v provizorních úkrytech, odděleni od svých vrstevníků jen proto, že byli Židé. „V roce 2014 uplynulo dvacet let od založení naší organizace. Kromě toho, že se pravidelně scházíme při různých příležitostech a vzpomínkových akcích, vydáváme dvakrát ročně časopis MENORA,“ přiblížil činnost spolku Ukrývané dítě jeho předseda Václav Choděra.

Odvážní lidé riskovali, aby zachránili životy dětí

Na Univerzitě Pardubice zaznělo hned několik silných příběhů těch, kteří byli ošizeni o to nejkrásnější v životě – spokojené dětství. Přestože tyto „ukrývané děti“ prošly velkým utrpením, chtěly o svůj život bojovat. Dnes, po sedmdesáti letech od konce druhé světové války, přes všechen smutek, dokáží o těchto strádáních a válečných útrapách mluvit s velkou vnitřní silou. „Byli mezi námi odvážní lidé, kteří nám zachránili život. S dalšími třemi sourozenci jsme žili ve stodole. A protože jsme nemohli vycházet ven, musel jsem je nějak zabavit. Učil jsem je matematiku a fyziku. A myslím, že to bylo k jejich prospěchu,“ řekl s lehkým úsměvem Ing. Jaroslav Poskočil z Prahy, předseda skupiny odbojářů při Pražské židovské obci a vzápětí dodal: „Jsme vděční životu. Važte si toho, že můžete studovat a dělat radost svým rodičům.“

Na okraji společnosti se žlutou hvězdou na klopě

Smutné dětství poznamenané válkou měla i další členka spolku paní Eva Neradová, pocházející ze Slovenska. „V roce 1940 jsem začala chodit do první třídy obecné školy. Hned první den přišel pan ředitel a řekl, že všechny židovské děti musí okamžitě opustit školu. Nikdo se s námi nesměl bavit, nemohli jsme do kina, na plovárnu, v noci jsme nesměli vycházet ven. To nejhorší teprve ale přišlo – transporty,“ tak popisovala okamžiky perzekuce židovských obyvatel Ing. Eva Neradová. A stejně jako pan Poskočil mluvila o životu jako o tom nejcennějším. „Po válce nám nezbylo nic, vše bylo zničeno, ale zůstal nám život.“

Ukrytá mezi úplavicí, tyfem a dalšími nemocemi

Holocaust byl nejrozsáhlejší genocidou 20. století a v koncentračních a vyhlazovacích táborech našlo smrt na šest milionů lidí židovské národnosti. Kvůli svému původu musela žít v utajení i paní Lea Skácelová z Pardubic. Ukrývala se na infekčním oddělení pardubické nemocnice. „Prodělala jsem spálu i záškrt, ale i toto jsem přežila, přestože léky ke konci války už nebyly. Často vzpomínám na primáře Řehoře, který mi velmi pomohl,“ vyprávěla s lehce rozechvělým hlasem paní Mgr. Lea Skácelová.

Kromě těchto tří pamětníků seděli v publiku další členové spolku Ukrývané dítě, kteří se rozhodli o násilí páchaném na Židech promluvit. Jejich hořké vzpomínky se jim zaryly hluboko do duše, a odpustit hrůzné činy nelze. Jeden z těch, který si válečným utrpením prošel, na závěr setkání pronesl: „ Jsem hrdý, že jsem Žid!“

Beseda jako součást výstavy fotografií Štěpána Bartoše

Setkání s pamětníky na Univerzitě Pardubice se konalo jako doprovodný program výstavy Úkryty v galerii Art Space NOV na Pernštýnském náměstí v Pardubicích, která zde byla instalována do konce dubna. Autor abstraktních fotografií Štěpán Bartoš zachytil pocity dětí po nečekaném oddělení od jejich rodičů, od sourozenců, pocity bezbranných ratolestí ukrývajících se na půdách i ve sklepeních či vysoko v horách.

Bc. Věra Přibylová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět