Výstava obrazů a plastik Kláry Klose v univerzitní galerii

10. 07. 2015

Dne 9. června byla otevřena v Galerii Univerzity Pardubice 88. umělecká výstava prezentující obrazy a plastiky pardubické umělkyně Kláry Klose.

Klára Klose se narodila v Kroměříži. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, pod vedením prof. Jiřího Vlacha a mistra Vladimíra Groše. Dále absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde ji velice ovlivnil sochař Karel Nepraš. Svoji práci představila na více než 20 samostatných i kolektivních výstavách doma i v zahraničí.

Z úvodního slova kurátora výstav univerzitní galerie Mgr. Lubomíra Netušila při zahájení vernisáže výstavy Kláry Klose:

Ženy v různých podobách, ženy v různých rolích. Obrazy Nana, Rybářka, Hudebnice. Obrazy milenců v interiérech. Expresivní gesta, napětí a vzrušení z milostné hry. Vztah chtějí oba, ale každý si představuje jiný průběh. K milostné selance mají tyto scény velmi, velmi daleko.
Teoretici umění rádi naroubovávají některé pojmy jako archetyp a mytologie na tvorbu mnohých malířů a sochařů. Lze to považovat téměř za jakýsi nového druhu folklór. Z tvorby Kláry Klose je ale zřejmé, že mytologie pro ni není prvotním impulzem a inspirací, ani v její malířské, ani v sochařské tvorbě. Je jí naopak radost ze hry s tvary, radost z práce s materiálem. To, co vidíme, nejsou mýty, jsou to skvěle odpozorované procítěné a se vtipem a ironií nazírané běžné situace každodenního života. Na prvním místě je to láska a sex, ale i lidské činnosti, opět převážně vykonávané ženami, jako vidíme na dílech „Švadlena“ a „Pradlena“. Je tu však i ozvuk násilí okolního světa. Zde bych chtěl upozornit na rozměrem největší sochu naší výstavy. Je jí „Židovská matka“. Je to bytost, žijící v neustálém napětí, v neustálém ohrožení sebe a svého dítěte. Její hlava nemá už v sobě nic mateřského nebo líbezného. Je v modelaci tvrdá, připomíná kovový odlitek nějaké zbraně. Je stále připravena k boji. Je to jedna z nejsilnějších prací na výstavě hovořící k dnešku.
Pokud autorka sahá k výjevům z historie a minulosti vůbec, zase nejde v prvé řadě o jakousi mytologii ani o dnes tak oblíbené citace děl z minulých etap historie umění. Nejsou nakonec všichni ti vozatajové a padlí bojovníci ve svých vypjatých gestech podobni zápasu partnerů bojujících po rozchodu mezi sebou? I tam jsou vítězové a poražení.
Postavy objímajících se milenců jsou do sebe zaklesnuty jako zápasníci po způsobu dětské stavebnice LEGO nebo vytvářejí srostlivce jakýchsi pláství či sendvičů. Při jejich prohlížení docházíme k tomu podstatnému. Je to pevná forma, která pracuje s jednoduchými tvary, tolik spřízněná s moderní architekturou.
Pokusy vytvářet z geometrických obrazců lidské postavy známe už z první poloviny sedmnáctého století od Giovanniho Battisty Bracelliho, ale byl to teprve kubismus, který osvobodil figuru od způsobu reálného zobrazování a od realistické modelace. Z mnoha sochařů, kteří položili základy moderního z kubismu vycházejícího zobrazování, jmenujme alespoň Lipchitze, Archipenka nebo našeho Guttfreunda.
Klára Klose zůstává u čistých, historií prověřených sochařských materiálů. Z nich nejkrásnější je pálená hlína bez glazury – terakota, tak oblíbená v antickém sochařství. Patří sem i porcelán, opět bez glazury – biskvit. Autorka své terakoty doplňuje dalšími materiály, jako je kov, textilní vlákno, jako u sochy Švadlenka, plast u sochy Pradlena, nebo dokonce guma, užitá u sochy Vozataje. Pokud sahá autorka k méně obvyklým a novějším sochařským materiálům (například Plasticrette), činí tak citlivě a nenásilně.
Kláru Klose chápeme jako pokračovatelku klasického sochařského tvarosloví ve století rozkolísaných hodnot a jistot, ve století, kde jiní autoři dávají přednost úniku do virtuálních světů. Směřují k dematerializaci nebo k divadelním a filmovým efektům, kterým dávají přednost před pevně stavěným tvarem.
Kláře Klose se rozvíjení odkazu evropského klasického sochařství zatím daří. Přejme jí do budoucna mnoho síly a odvahy stát si vždy za svým.“

Výstava Galerie Univerzity Pardubice je tradičně umístěna ve vestibulu Univerzitní knihovny a potrvá do konce měsíce srpna.

Tomáš Pospíchal
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět