Filosof Filip Grygar: Rodí se nám tady nová Rowlingová

18. 02. 2016

Ke knize Volba se Filip Grygar dostal náhodou. Nesmírně si totiž váží studentů, kteří se kromě věhlasných filosofů zabývají ještě například chemií, hrají na tampuru, v divadle nebo se věnují psaní. Nejen proto sáhl po studentské prvotině z mafiánského prostředí a i přes pracovní povinnosti se od ní nemohl odtrhnout.

Jak jste se o knize svých studentů dozvěděl?

Ke knize jsem se dostal nepřímo po jednom semináři a rozhovoru se svým studentem Vojtěchem Záleským o jeho působení ve Vysokoškolském uměleckém souboru Pardubice. V tu dobu mě sbor doslova dojal svým provedením Lou Reedova Perfect Day při odhalování Lavičky Václava Havla v kampusu. A Vojta mi řekl, že kromě zpívání ještě napsal s Lukášem Štěrovským knihu Volba pod pseudonymem Harry Hank.

Takhle aktivních a nadaných studentů není mnoho.

Nesmírně si vážím studentů, kteří kromě studia věhlasných filosofů opravdu umí ještě něco dalšího, studují chemii nebo hrají výtečně na tampuru, v divadle anebo hokej. Studovat nebo se zabývat čistě jen filosofií o sobě v dnešní době není podle mne příliš moudré rozhodnutí, pakliže to nedělají vysoce filosoficky nadaní lidé, a těch je bez ohledu na počet otitulovaných, velmi, velmi málo. Proto se pokouším dělat interdisciplinární věci a inspirovat k tomu i studenty. Jak nám říkával při studiích prof. Ladislav Hejdánek (a rozhazoval u toho obříma rukama): „Filosofii je potřeba na něčem nebo s něčím dělat!“ A protože jsem si toto vštípil do hlavy, byl jsem z aktivity svých studentů nadšený a knihu (e-book) jsem si koupil a přečetl. 

Přečtěte si také rozhovor s autory knihy Volba Vojtěchem Záleským a Lukášem Štěrovským nejen o tom, jak kniha vznikala.

Rozhodl jste se, že si je tímto způsobem prověříte?

Přesně tak, abych prozkoumal, zda jsou oba filosofičtí občané ve svém druhém povolání pouzí učni, anebo jestli řemeslem vládnou. V druhou variantu jsem příliš nevěřil, a dokonce jsem si i trochu nadával, že jsem kromě zakoupení slíbil, že si knihu přečtu. Nestíhám číst odborné knihy, natož světovou literaturu, a už vůbec ne gangsterky či kmotrovky nějakých greenhornů… Přesto jsem se začetl a došel na poslední řádek, ale příběh jaksi nebyl ukončen.

A to Vás překvapilo nebo zklamalo?

Člověk očekává, že to, co je vyprodukováno, má mít nějaký uzavřený tvar nebo být dokončeno. Když se koukám na stůl, sice ho nikdy nevidím celý najednou, ale v hlavě si ho dokáži automaticky doplnit (čili mám stůl celý), nad tím v každodennosti ani nepřemýšlím. Ale když si koupím pivo a půlka tam bude chybět, budu slušně řečeno na rozpacích. U knihy mne to nezklamalo, ale překvapilo, nějak jsem však cítil, že není všem dnům konec.

Kdy jste se dozvěděl, že studenti chystají pokračování?

Napsal jsem jim. Když mi odpověděli, že mají v šuplíku druhý a nepublikovaný díl, chtěl jsem bezodkladně vědět, jak to dopadne. I pokračování bylo stejně povedené jako první díl, jenže příběh nebyl zase úplně ukončený.

Tuším, že druhým dílem to nekončí..

Pánové, prosím Vás, nespěchejte a řiďte se filosoficky Patočkovým rčením: filosof postupuje kupředu tím, že couvá, prosím Vás, hoďte na pár měsíců zpátečku a vyseďte ještě lepší díl než oba předchozí.

Co si o knize Volba tedy myslíte?

Obdivuji úžasnou čtivost knihy. Vojta s Lukášem poukazují především na to nezjevné, na nesmírnou superpozičnost a nekauzálně-kauzální komplikovanost života, jehož rozmanitými konkrétními kolapsy jsme my jako viditelně jednající bytosti z masa a kostí, a kterou nelze plně zachytit jakoukoli cestou různých vědních disciplín. Pomocí nich zachycujeme nakonec zase jen různé rysy toho viditelného nebo měřitelného, a i když nás vědci rozkrájejí až na adenin a cytozin atd., vždycky vidíme, jak by řekl Richard Feynman (na to jestli lze vidět vnitřek cihly), jen povrch anebo v experimentech či monitorech pouze makroskopické stopy toho, co se v nás a s námi děje. Tedy hérakleitovsky řečeno nezjevná harmonie či přirozenost se ráda skrývá, je mocnější než ta zjevná. Pánové, všechna čest. Pokud budou pokračovat s nejvyšší obezřetností a pokorou další díly, lze snad na to říci opět s Hérakleitem: Ani ten, kdo prochází všechny cesty, nenalezne hranice duše, tak hluboký má logos.

Mgr. Filip Grygar, Ph.D., působí na Katedře filosofie Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Zabývá se filosofií, metodologií a historií vědy, konkrétně aplikací fenomenologické hermeneutiky a kvantové komplementarity ve filosofii a metodologii vědy. Za svoji knihu „Niels Bohr: Jeho život, fyzika, filosofie a biologie“ získal Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu za rok 2014.

Mgr. Zuzana Paulusová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět