Mendelssohnův Eliáš si zaslouží pozornost, říká pardubický VUS

22. 08. 2016

Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice se letos opět zapojil do projektu Singing Europe, který se konal v polské Wroclawi na konci července. Slavnostně provedeno tu bylo dílo německého skladatele Felixe Mendelssohna Bartholdyho. A právě velkolepé provedení jednoho z největších oratorií 19. století v polské Wroclavi 30. července všem zjevilo netušené rozměry díla i jeho tvůrce.

Skutečně, Felix Mendelssohn Bartholdy (1809–1847) je stále v našich končinách zcela nedoceněným autorem. Wroclawský koncert v rámci Singing Europe 2016 byl vedle neopakovatelné hudební atmosféry rovněž ukazatelem jednoznačných evropských kulturních a etických hodnot, pomyslíme-li na fakt, že Wroclaw byla před II. světovou válkou součástí Německa a žilo zde rovněž mnoho Židů, kteří se pak stali obětmi bezprecedentního vraždění. Po víc jak sedmdesáti letech zde zní dílo skladatele židovského původu, kterého chtěli nacisté z hudební historie vymazat, navíc s tématem „vyvoleného národa“ a ještě v (originálním) jazyku vítězné mocnosti – angličtině. V tom je možné vidět jednoznačný apel i v dnešní době.

Premiéru mělo dílo v Anglii, verzi má i německou

Mendelssohnův Eliáš, op. 70 na texty Starého zákona, vznikal na sklonku skladatelovy životní dráhy, a tak jako řada špičkových světových oratorních kompozic, v bezprostředním styku s anglickou interpretační tradicí, sahající přirozeně až ke G. F. Händelovi. 26. srpna 1846 mělo dílo premiéru na hudebním festivalu v anglickém Birminghamu. Přibližně dvouhodinové dílo pro sóla, sbor a orchestr je ve svých dvou dílech členěno na 43 čísel a pro hudební pestrost jej můžeme pokládat za zcela syntetický tvar evropské hudby od baroka do poloviny 19. století. Mistrovská polyfonie, např. fuga v orchestrální ouvertuře či ve finálním sboru, se střídá s homofonií ať už v recitativních plochách či v rozličném exponování protestantského chorálu. Již v úvodním Eliášově recitativu je užita série zmenšených kvint, fungující jako příznačný motiv celého oratoria. Při studiu díla je zjevné, že řada sborových i sólových čísel (árií) je samonosná a může se využít i samostatně např. s varhanním doprovodem. Celková koncepce skladby je rovněž velmi dobře dramaticky uchopená, takže je možné si dílo představit i ve scénickém provedení. Vedle anglické verze, logicky považované za původní, má Eliáš rovnocennou verzi německou.

Motiv ze Starého zákona

Námět oratoria je vzat z pasáží 1. a 2. knihy Královské a na některých místech je text prokládán jinými starozákonními úryvky, většinou texty žalmů. Za krále Achaba a přičiněním jeho hříšné ženy Jezabel odpadl izraelský lid od víry v jediného Boha - Hospodina a klaněl se nepravému pohanskému bohu Bálovi. Tu povstal prorok Eliáš (baryton) a zvěstoval, že Hospodin ztrestá zem hrozným suchem. Po jeho úvodním recitativu následuje fugová orchestrální předehra, která přímo ústí do velmi hlasitého volání lidu k Hospodinu o pomoc (d moll). Úroda je zničena, potoky vyschlé a děti pláčou hladem a žízní… Prorok Abdiáš (tenor) se snaží lid utišit a volá k příklonu k Hospodinu. Lid však tuto důvěru nesdílí a je opět napomínán Eliášem. Pak si ve sborovém 5. čísle připomíná dávná ustanovení Hospodina, nejprve dramaticky v c moll: „Neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří nenávidí mne.' Pak v projasněném C dur v chorálovém hymnu sbor pokračuje: „A činím milosrdenství nad tisíci, kteří mne milují a zachovávají má přikázání.“ Dílo pak pokračuje v recitativu a dvojitém kvartetu (8 sólistů) líčením Eliášových cest. Není bez zajímavosti, že zde skladatel použil svůj dřívější (1844) překrásný acapellový osmihlasý sbor „Denn Er hat seinen Engeln befohlen” podle žalmu 91.

Prorok Eliáš svůdcem Izraele

Když vyschne potok i Eliášovi, odchází k vdově, které mj. vzkřísí jejího mrtvého syna. Obraz je pak završen polyfonním sborem (9), jenž přednáší opět slova žalmu: „Blaze tomu, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho stezkách...' Nyní nastává rozhodující okamžik – již tři roky trvá sucho a Eliáš přichází ke králi Achabovi, sdělit vůli Hospodinovu. Král však označí proroka za svůdce Izraele a štve proti němu lid. Eliáš žádá Boží zkoušku: Nechť vystaví Bálovi proroci na hoře Karmel oltář s obětí, kterou nezapálí. Tak učiní i Eliáš. Všichni budou vzývat své bohy a oltář, který vzplane ohněm, ukáže pravého Boha. Tak se také stane. Divoké volání Bála lidem i kněžími představuje nesmírně působivý sborový dramatický obraz, kombinovaný recitativy. Veškeré toto úsilí se nakonec ukáže jako marné a po Eliášově vroucí modlitbě vzplane oheň na jeho oltáři. Hudba zde pak nejprve líčí ohromení a úlek lidu, kterému nakonec Eliáš nelítostně (starozákonně) rozkáže: „Chopte se kněží Bálových a všechny je pobijte!“ 

V závěrečném obraze prvního dílu se Eliáš modlí a prosí Hospodina o déšť. Třikrát pak posílá chlapce (chlapecký soprán), aby se podíval, zda se déšť blíží. Po třech záporných sdělení teprve počtvrté hlásí chlapec v orchestrální gradaci: „Jde malý obláček…“ V posledním čísle prvního dílu pak vzdává sbor radostný dík za seslaný déšť.

Eliáš nakonec vystopí na horu Oreb

Druhý díl oratoria začíná nejprve sopránovým napomínáním Izraele, že zapomněl na Hospodina a jeho zákon. Ve veliké sborové meditaci s fugovaným středem hovoří pak Hospodin k Eliášovi: „Neboj se, já jsem s tebou…“ Znovu mluví prorok k Achabovi, aby se navrátil k Hospodinu. Krutá královna Jezabel (alt) však štve lid proti Eliášovi, až všichni křičí: „Nechť zemře!“  Eliáš prchne před běsnící královnou a rozvášněným davem na poušť. V překrásné jímavé árii pak prosí Hospodina o smrt. Ve spánku se mu pak zjevují tři andělé (sólové ženské trio acapella) a zpívají o Boží pomoci. V imitačně polyfonním sboru (29) pak zní: „Hle nespí ani neusíná pastýř nad Izraelem.“ Následujících několik čísel je ve znamení modlitebního dialogu s Hospodinem a jeho anděly. Ze sborových výstupů zmiňme např. niterné polyfonní číslo 32: „Blahoslavený, kdo vytrvá do konce.“, které je možné samostatně provádět i acapella, nebo velkolepý kvartet serafínů (4 ženská sóla) se sborem: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů…“

Nakonec Eliáš poslechne andělské volání a rozhodne se vstoupit na horu Oreb. Sbor (38) velmi sugestivně líčí, jak Eliáš stanul na Orebu před tváří Hospodina, kde je obdařen nesmírnou mocí, dokončuje své obrodné dílo v Izraeli a nakonec jde vstříc samotné Boží pravdě! Mohutnou oslavnou sborovou fugou na téma protestantského chorálu („Herr, unser Herrscher“) oratorium končí.

Mendelssohnův Eliáš je veliká pokladnice hudebního krásna, upřímných lidských emocí, dramatického výrazu, niterné hloubky a Boží oslavy. Jakékoli zaobírání se tímto dílem, byť třeba jen s klavírním výtahem a nahrávkou, je vždy neobyčejným zážitkem.

MgA. Tomáš Židek Ph.D.
dirigent VUS Pardubice


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět