Litcon je přehlídka poezie a tvůrčích činností

13. 05. 2019

Akademici a studenti Fakulty filozofické Univerzity Pardubice počtvrté uspořádali v Kutné Hoře setkání nad různými druhy umění s názvem LitCon. Dubnová akce zahrnovala nejvíc jejich autorské počiny, čtení básní či napínavé novely a koncert. Součástí akce bylo i vyprávění o Dunaji a málo známé Masarykově lásce z Vysokého Mýta.

Setkání zahájil vysokoškolský pedagog Jiří Studený hrou na ukulele. Přítomní si s ním zazpívali Píseň o mé zemi od Karla Černocha. „Na ukulele hraji asi třetí rok. Hrál jsem strašně dlouho na kytaru, ale přešel jsem na jednodušší, lehčí a skladnější nástroj,“ řekl Studený.

LitCon je podle něj setkání všech lidí, kteří mají rádi umění v jakékoliv podobě. Vystupující bývají převážně z katedry literární kultury a slavistiky a na akci zaznívá ze všech literárních žánrů nejčastěji poezie. Své básně předčítal i host LitConu Pavel Rajchman, píše je od svých 13 let, kdy poznal dílo českého básníka Konstantina Biebla.

„Publikum bylo skvělé. Bohužel podléhám emocím a trémě, každou báseň jsem prožil. Snad to nebylo moc vidět,“ uvedl Rajchman, rodák z Mostu, který žije v Pardubicích a pracuje jako strojvůdce.

Od básní se posluchači přenesli do literární fikce z prostředí českého hiphopu. Doktorand oboru historie a šéfredaktor literárního časopisu Partonyma Přemysl Krejčík aktuálně píše thriller, který zasadil do roku 2006. „Publikum bylo skvělé, jako je každý rok,“ řekl Krejčík, který na Litconu vystupuje opakovaně. Vydal již několik knih, píše povídky, novely i básně.

Vysokoškolský pedagog Petr Poslední hovořil o knize, kterou napsal se svou životní partnerkou Malgorzatou Kowalczyk. Kniha Horizont komparace: Česko-polské literární sousedství 1945-2005 nabízí metodologicky i materiálově originální, mnohovrstevnatou sondu do různých podob vzájemných vývojových vazeb mezi dvěma národními literaturami.

O Dunaji mluvil vysokoškolský učitel Miroslav Kouba. Druhá nejdelší řeka v Evropě ho fascinuje a doporučil studentům knihu Dunaj od Claudia Magrise, text se pohybuje na pomezí románu, eseje, deníku a odborného textu z kulturních dějin. V habsburské říši a střední Evropě posluchači zůstali i při povídání o Zdeňce Šemberové z Vysokého Mýta, se kterou si 11 let dopisoval Tomáš Masaryk.

Budoucí prezident si se vzdělanou Zdeňkou psal i potom, co se zasnoubil a později také oženil s Američankou Charlottou Garrigue. Redaktorka Českého rozhlasu Šárka Rusnáková natočila o vzájemné korespondenci dvou mladých lidí rozhlasový dokument, který publiku představila.

„Minule jsem na LitConu vystupovala se svými překlady z maďarštiny. Zase si sednout do lavic je docela fajn pocit, poslechnout si ostatní, to je v dnešní době důležité, poslouchat,“ zhodnotila letošní setkání v Dačického domě vysokoškolská pedagožka Marta Pató.

Studenti nepíší jen básně a povídky, někteří se věnují i hudbě. Tereza Mičiaková pozvala svoji sestřenici Terezu Doležalovou. Obě totiž společně dělají muziku od dětství, kdy pořádaly domácí koncerty. Na veřejnosti vystupují jen výjimečně. Pro LitCon vybraly hlavně nové písně a diiváci je odměnili silným potleskem. „Žasli jsme, jaký má Tereza krásný hlas,“ ocenila vystoupení studentka Eliška Tománková.

S jednou ze studentek, Terezou Mičiakovou, které letošní Litcon obohatily společným hudebním vystoupením, jsme udělali rozhovor.

Terezo, kdo tě ke zpívání přivedl?
Poprvé jsem začala se zpěvem na základní umělecké škole před čtyřmi lety. Učitelé zjistili, že mi jde více zpěv než hraní na hudební nástroj, tak jsem především zpívala, než hrála.

Na co ses naučila hrát?
Pořádně jsem se naučila hrát na zobcovou flétnu. Ale zvládnu zahrát i na klávesy, kytaru a jeden čas jsem hrála i na okarínu.

Máš vyhraněný nějaký styl, který ráda zpíváš?
To úplně nemám. Vím, co mi sedí a co dokážu zazpívat. Neumím si představit, že bych třeba zpívala rock nebo metal.

Chodíš i na nějaké lekce zpěvu?
Ano, chodím. Co jsem nastoupila na vysokou, jsem začala chodit v Hradci Králové na soukromé hodiny zpěvu k jedné paní, co mi právě doporučila Terka. Na to že vyučuje klasiku, tak rozumí i moderní hudbě a dost mi pomohla i ve správném dýchaní, který při zpívání hraje velkou roli.

Pamatuješ si na své první veřejný vystoupení? A co jsi zpívala?
To si pamatuju úplně přesně. Moje první veřejný vystoupení bylo ve školce na vánoční besídce s písničkou „Když Panna Marie po světě chodila“. K tomu mě doprovázela paní ředitelka na klavír.

Jak jste se s Terkou seznámily?
Terka je moje sestřenice a má babičku v Roudnici, kde bydlím. A jako malé jsme pořádaly ložnicové koncerty, které jsme pak představovaly našim rodičům a prarodičům. Vzpomínám si, že každý koncert jsme zahájily písničkou „Sedí liška pod dubem“. Proto Terka byla první člověk, který mě napadl, že by mě mohl doprovázet na Litconu.

Vystupujete s Terkou i někde jinde, nebo tohle je vaše první veřejné vystoupení? Kde bychom vás mohli v nejbližší době vidět?
Už loni jsme vystupovaly s Terkou na Litconu. Nikde jinde spolu takhle nevystupujeme. Možná jen příležitostně, když si třeba jdeme sednout do hospody, kde mají klavír. Terka začne hrát a já začnu zpívat.

Jaké byly tvoje pocity po vystoupení na Litconu?
Zpočátku jsem se bála, že se vystoupení nebude líbit, ale moc jsme si to s Terkou užily. Brala jsem to i jako skvělou možnost, že jsme si mohly s Terkou zase spolu zahrát. Letos tam bohužel nebyly Terčiny vlastní písničky, ale zazněly tam písničky jejího táty.

Terka skládá písně? O čem jsou a proč žádná nezazněla?
Za celý rok bohužel nenasbírala inspiraci na text. Má strašně ráda Malého prince, takže se jím teď nechala inspirovat. Ale pořád to není dodělaný. Má pocit, že to není dokonalý, proto jsme písničky nemohly zařadit na Litcon. Pak má i písničky o smrti nebo o zklamané lásce.

Máš nějaký svůj vzor, který tě inspiruje?
Nemám žádný vzor. Já s tímhle měla vždycky problém, protože já ani nedokážu říct, co poslouchám. Poslouchám vše, co se mi líbí. Například jeden čas se mi líbila Christina Aguilera. Časem jsem zjistila, že je tak moc dokonalá, až mě její tvorba přestala bavit. Řekla bych, že se nejde ani nikým inspirovat, protože každý máme jiný hlas.

Chtěla bys to se zpěvem dotáhnout někam výš nebo zpíváš jen pro zábavu?
Jeden čas jsem měla představu dotáhnout to někam výš, ale teď už to beru jako koníček.

 

 

TEXT: Eliška Tománková/ Anna Křížková, studentky FF


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět