Nechtěl jsem v pět ráno vstávat do fabriky, říká absolvent a šéf majálesu David Audrlický

15. 06. 2019

Jednadvacetkrát. Tolikrát už dělal někdejší student a dnes už úspěšný podnikatel majáles pro svoji „alma mater“ - Univerzitu Pardubice. Letos s rekordním počtem návštěvníků. Absolvent Fakulty chemicko-technologické David Audrlický přitom začínal mezi bloky kolejí, kde kapely hrály na pódiu z lešenářských trubek, jídlo a pití se podávalo z pokojů.  Dnes řídí cateringovou firmu a stará se o tři hospody v Pardubicích. „Záhul to někdy je, ale pořád mě to baví,“ říká v rozhovoru pro Univerzitu Pardubice.

Zlepšujete se s každým rokem. Který z majálesů byl ten nej?

Je pravda, že každý rok je lepší a lepší. Zvyšuje se nám návštěvnost a taky se snažíme přicházet pořád s něčím novým. Na jeden rok ale vzpomínám rád, byl totiž zlomový. V roce 2008 jsme dělali majáles po roční přestávce. Rok před tím si jej vzali na starosti kluci, co pořádali festivaly v Hradci, Plzni a Praze. Tehdy jsem si řekl: Na škole pomalu končím, je třeba předat štafetu dál a věnovat se něčemu jinému. Je to přirozený vývoj… Jenže další ročník už nám zase spadl do klína.

Co se stalo?

Volal mi kolega, se kterým na majálesu participuju, že kluci se na to vykašlali a že to teda uděláme zase my. Měli jsme na přípravy dvacet dnů a já nevěřil tomu, že se to dá stihnout.

A stihlo?

Pár dnů jsme přemýšleli a nakonec nám zbylo 15 dnů. Den jsme obvolávali a uháněli kapely. Akce byla vedle kolejí ve středu odpoledne, vstupné bylo sto korun, hrály pardubické kapely a přišlo asi 1500 lidí. Byl to zlom.

Byl někdy majáles, který se vám vyloženě nepovedl?

Takové jsou určitě taky, pamatuji si hlavně na ty první. Stálo nám deset čísel vody na podiu, kapely odmítaly hrát, zvukař všechno odpojil. Nebo jsme měli objednanou kapelu J.A.R., ale kytarista si prý zlomil malíček, tak nemohli přijet hrát. Tenkrát za sebe poslali Monkey Business, které v té době ještě nikdo moc neznal. Měli hrát za stejné peníze, byla to taková sázka do loterie.  

Jste absolvent Univerzity Pardubice, ale z chemika se nakonec stal podnikatel v jiném oboru. Jak?

Z gymplu jsem podával přihlášky na dvě vysoké školy, chtěl jsem studovat geodezii a kartografii, do Pardubic jsem se hlásil na Fakultu chemicko-technologickou. Nakonec vyšla druhá varianta, takže jsem vystudoval tři roky chemie a pak jsem zakotvil na katedře ekonomiky a managementu chemického a potravinářského průmyslu. Vzhledem k tomu, že první tři roky chemie jsem si díky studentskému životu rozložil na pět, provozoval jsem v té době taky studentský B-klub, bylo to fajn období.

Chtěl jste dělat tyhle akce i po skončení školy?

Vůbec, jediné, co jsem věděl, že nechci v pět ráno vstávat někam do fabriky, i proto jsem ještě nastoupil na postgraduál. Zároveň jsem podnikal a k tomu jsem dělal provozního v ABC klubu. Pak přišla nabídka vést cateringovou firmu, která ABC klub provozovala, tak jsem na škole skončil a začal pracovat. Podnikání a tím pádem i akce jako majáles, ples a různé koncerty jsem si nechal jako zábavu a odreagování.

Provozoval jste studentský klub, odnesl jste si z tohoto období nějaký nápad?

Vždycky fungovaly pardubické kapely. Tehdy měli vedle klubu zkušebnu Vypsaná fixa, Ready Kirken, dnes už teda v jiném složení. Tyto kapely hrají dodnes, letos byl na majálesu právě Michal Hrůza. Nemůžeme si dělat program pro sebe, ale pro studenty. Ale jasně... Občas hraje kapela, která už studentům tolik neříká.

Co dnešní vysokoškoláci poslouchají?

Já mám cateringovou firmu a dostanu se s ní na spoustu akcí, takže vypozoruju, jaké kapely studenti poslouchají. Řekne se, že Mirai jsou pro mladé holky, ale ty holky už taky zestárly a dospěly. Cílovkou na studenty je dlouhodobě například kapela Wohnout v čele s Matějem Homolou. Třeba raper Marpo zase osloví užší skupinu lidí. Snažíme se kapely poskládat tak, aby byly hodně různorodé. Metalový majáles vám ale nikdy neudělám.

Mig 21 táhnou všechny, a přitom kapela funguje už přes dvacet let.

To je pravda. Vždycky je velké plus, když lídr kapely je zpěvák a herec v jednom, umí si vše zrežírovat a udělá skvělou show. Může to být Vojta Dyk, ale i Michal Malátný z Chinaski nebo skupina Mandrage.

Na majáles bylo ideální počasí, kolik lidí letos dorazilo?

Počasí vyšlo skvěle, oba dny bylo hezky. Když jsme ale akci chystali, měli jsme po těch deštích docela problémy. Zapadli nám asi tři kamiony, tohle nikdo nevidí.  Lidí bylo víc než loni a byl to náš rekord.

A kolik lidí akci připravuje?

Samotnou organizaci zařizujeme ve čtyřech lidech. Pak je tu spousta lidí, kteří jsou v zázemí, staví stage, připravují techniku, catering… Včetně brigádníků je to dalších 500 lidí.

Poprvé letos lidé platili bezhotovostně, s náramkem na ruce. Jak se vám to osvědčilo?

Nový platební systém fungoval skvěle a myslím, že se nám tato forma placení osvědčila. Úplně se odmazaly peníze, tím pádem šlo všechno rychleji, dostat se k pivu na baru bylo mnohem snazší. Zároveň jsme nemuseli řešit, jestli někdo krade. Jediný problém byl na konci festivalu, kdy nám došly drobné na vracení. Ale taky jsme to zvládli vyřešit.

Máte díky tomuto systému přehled o prodeji jídla?

Jasně, ale hlavně taky víme, kdy lidi přicházejí a odcházejí, kdy jsou nápory na barech, kdy se nabíjí peníze… Můžeme tak reagovat do budoucna, a ušetřit třeba i na personálu.

Náramky na ruku pro děti s telefonním číslem rodiče. To byl výborný nápad.

Parádní věc. Loni se na majálesu ztratilo dítě, hodinu a půl čekalo na maminku, než nám došlo zeptat se ho na číslo a zavolat jí. Ta se mezitím dobře bavila. Těch lidí je tu spousta, takže když se vám dítě ztratí a má náramek s číslem, je jednodušší najít toho, kdo s ním přišel.

Teď už plánujete příští rok. Koho si pozvete?

V tuhle chvíli bych to ještě nerad prozrazoval, protože nemáme uzavřené smlouvy. Určitě nabídneme studentům kapely, které poslouchají. Máme i své stálice – to jsou právě třeba Mig 21, Mandrage, Marek Ztracený.

Pro studenty pořádáte i ples Univerzity Pardubice. Která akce je vám bližší?

Majáles. I když ples je historicky srdcovka. Dělám ho už asi patnáct let. Studenti se jednou za rok hezky oblečou a jdou si užít party. Nezveme sice ty nejznámější kapely, ale kapela co tam hraje, je výborná. Navíc se snažíme vždy k ní někoho přidat – například Márdiho z Vypsané fixy. S tím spolupracujeme velmi dobře, je to skvělý muzikant i člověk.

Ing. David Audrlický vystudoval Fakultu chemicko-technologickou Univerzity Pardubice. Původně studoval chemii, ale pak přešel na katedru ekonomiky a managementu chemického a potravinářského průmyslu. Vlastní cateringovou agenturu, provozuje tři restaurace, je hlavní organizátor Pardubického majálesu, pravidelně pořádá studentský ples Univerzity Pardubice. Je ženatý a má dvě děti. Odpočívá v zimě na lyžích a v létě na rybách.

TEXT: Věra Přibylová/ FOTO: Petr Špaček


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět