Marta Pató: Poznávání jazyků patří k evropanství

2. 09. 2014

S doktorkou Martou Pató jsme si povídali nejen o výstavě o životě v reálném socialismu, kterou organizovala a která byla v měsíci červnu k vidění na zámku v Pardubicích. Dotkli jsme se také specifického středoevropského humoru a společně se zamysleli nad tím, proč poznávání jazyků patří ke stěžejním pilířům evropanství.

Pardubický zámek hostil výstavu, která přiblížila žití v reálném socialismu v zemích východního bloku.  V České republice byla vůbec poprvé. Dá se říci, že byla, z hlediska těch výstav, které toto období přibližují, netradiční svým odlehčeným stylem?

Nemám takový přehled. Možná jsme tuhle odlehčenou formu vypustili jako džina z láhve. Ona ale úplně odlehčená zas tak není. Je tam sice řada vtipů, ale ty jsou dělány binárně. Prohlížíte si vizuální fasádu režimu a vidíte i to, co je za ní.

A jak výstava zapůsobila přímo na Vás?

Mně tam některé věci přijdou až mrazivé. Lze tam spatřit dehonestaci nejenom práce, ale i samotného člověka. Řekla bych, že je výstava i trochu didaktická. Ten vtip si člověk musí sám odvodit. Zároveň se mi líbí, jak hezky vizuálně je výstava vymyšlena. Vidíte nejdřív to, co si myslíte, že je, a zdá se vám to jednotné a nudné, a pak se podíváte na jednotlivé město, na jednotlivou rodinu nebo člověka a uvědomíte si, jak nesmírně je to najednou pestré, až se v tom nemůžete sami vyznat.

Vy znáte dobře jednak polské prostředí, kde výstava začínala, jednak maďarské prostředí, kam se přesunula z Česka. Je smysl pro humor v těchto středoevropských státech podobný?

Znalci prostředí řeknou, že český humor je jiný než polský, jiný než maďarský. Ale je pravda, že třeba politické vtipy, které se neustále recyklují, ty máme společné. Taková ta absurdita, která se pokaždé vztahuje k politické situaci.  Že nad námi ční jakási vyšší moc, jež dělá zlo a člověk se snaží přežít právě pomocí humoru. Tohle jsou právě ty momenty, kdy se ten východní blok na společném humoru skutečně setkává.

Kromě seminářů se zaměřením na středoevropský kontext vyučujete také češtinu.

Ano, to je jeden z mých profilů. Učím češtinu studenty, kteří přijíždějí z celé Evropy.

Čeština přitom není vůbec jednoduchý jazyk. Co jim může tento relativně exotický jazyk nabídnout?

Já jim říkám, nikdy nevíte, co vás v životě potká. A i malá znalost zdánlivě exotického a nepotřebného jazyka může být významným plusem třeba při přijímacích pohovorech. A hlavně si myslím, že učení jazyků už prostě k evropanství tak nějak patří

Proč?

Vezměte si, že odsud z Pardubic je polská hranice pouhých šedesát nebo sedmdesát kilometrů. Mělo by přece patřit k takovému základnímu dovzdělání vysokoškoláka, aby se vedle těch světových jazyků naučil rozumět i svým sousedům. Já vím, že je to těžké – člověk se musí naučit anglicky, pak by bylo asi dobré mluvit trochu německy, a pak najednou ještě jazyk další. Ale řekla bych, že tohle je právě jedna z příznačných věcí pro naše prostředí; že člověk musí umět víc jazyků, aby se cítil jako doma.

Jakou úroveň znalosti českého jazyka vyžadujete u svých zahraničních studentů?

Stačí, aby byli schopni sestavit kloudnou větu. Mám takovou zkušenost, že Češi třeba strašně bazírují na výslovnosti písmena ř. Já studentům opakuji: když vám to dělá problémy, nahraďte to písmenem r a my vám přesto naprosto porozumíme.

Tenhle přístup je pravděpodobně víc motivující i pro samotné studenty.

Ano a mě potom vždy potěší, když se v někom ten zájem o češtinu opravdu probudí a rozhodne se ji lépe používat.

A stává se to?

Jistě. Třeba za mnou byli studenti, kteří pocházejí z Turecka, a u nich bylo vidět, jak právě díky tomu, že se snaží, dokáží neuvěřitelným způsobem postupovat.

Mohla byste nám na závěr rozhovoru prozradit, kterým národnostem dělá čeština největší problém?

Například pro studenty z Finska nebo z Portugalska je to někdy skutečná katastrofa.

Mgr. Marta Pató, Ph.D. vystudovala češtinu a maďarštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Deset let vyučovala na Univerzitě v Szegedu a na univerzitách v Budapešti. Od roku 2007 pak působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, kde se specializuje na výuku češtiny pro cizince a českou literaturu ve středoevropském kontextu. Pravidelně publikuje studie a odborné články se zaměřením na maďarskou kulturu.

 

Jan Bílek
student FF UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět