Zdenka Šándorová: Usnadňujeme adaptaci studentům se specifickými vzdělávacími potřebami

24. 06. 2014

Doktorka Zdenka Šándorová svou profesí žije. Lidem s postižením zasvětila kus života, pomáhala mimo jiné rodinám dětí s postižením a věnovala se rané péči. V současné době se snaží usnadnit začlenění do studentského života mladým lidem s postižením či specifickými potřebami, kteří chtějí studovat na vysoké škole, ale kvůli své diagnóze potřebují speciální přístup a podporu.

Kolik studentů se specifickými potřebami v letošním akademickém roce studuje na Univerzitě Pardubice?

Evidujeme dvacet dva studentů se specifickými potřebami. Sem patří nejen studenti s tělesným postižením, ale i studenti s psychickými poruchami či specifickými poruchami učení. Přičemž počet studentů s psychickými poruchami či poruchami učení neustále narůstá, což potvrzují i kolegové z dalších vysokoškolských poradenských a servisních pracovišť.

Čím si nárůst studentů s psychickými poruchami a poruchami učení vysvětlujete?

Tak obecně lze říci, že je to díky včasné diagnostice a integrativním snahám od základního školství. Dříve někteří lidé ani nevěděli, že nějakou poruchu mají, dokud se nenaskytl nějaký závažný problém vyplývající právě z jejich specifických potřeb. Vyšší počet těchto  studentů na Univerzitě Pardubice je určitě spojen také se vznikem Akademické poradny APUPY a Referátu služeb hendikepovaným (RSH) a rozšířením povědomí o jejich aktivitách. Studenti sami se na nás aktivně obracejí.

Zmínila jste akademickou poradnu. O co přesně se jedná?

Akademická poradna Univerzity Pardubice, zkráceně APUPA, vznikla v roce 2012 v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, projektu Univerzita Pardubice a kampus bez bariér za finanční podpory Evropského sociálního fondu, Evropské unie a Ministerstva školství. Poradna pomáhá zpřístupnit vysokoškolské vzdělání těm studentům, kteří mají specifické potřeby a vyžadují individuální přístup. Interdisciplinární tým odborných pracovníků zde studentům se specifickými vzdělávacími potřebami poskytuje poradenství, pomoc a podporu. Služeb poradny mohou navíc využít nejen stávající studenti, ale i mladí lidé, kteří studium na naší univerzitě teprve zvažují, popřípadě výchovní poradci ze středních škol. Přístupná je také akademickým pracovníkům a zaměstnancům, kteří mají zájem či potřebují informace, jak například uspokojit v rámci výuky specifické potřeby studentů.

S jakými problémy se mohou studenti na poradnu obracet?

Studenti se mohou na poradnu obracet s různými problémy. Zdůrazňuji, že je to v týmové spolupráci. Ve složení – psychologové, psychoterapeuté, speciální pedagogové a sociální pracovník a kariérní poradce - jim nabízíme pomocnou ruku, a to jak při řešení studijních obtíží, tak třeba v tíživých životních situacích. Pomůžeme jim například v otázce poruch osobnosti nebo se zvládáním stresových stavů. Také jim nabízíme spolupráci a pomoc při sebeprezentaci, nácviku koncentrace a při získávání nejrůznějších sociálních dovedností. A ve výčtu bych mohla pokračovat dál. Ta škála problémů, se kterými si umíme poradit, je opravdu rozmanitá. Poradna se zaměřuje na podporu, pomoc a poradenství různého typu.

Před dvěma lety jste stála u zrodu akademické poradny, dodnes se aktivně podílíte na poradenství. V současné době však více času věnujete práci odborné referentky Referátu služeb hendikepovaným. V čem se tyto dvě služby liší?

Obě tyto služby jsou vzájemně provázané. Referát služeb hendikepovaným je součástí akademické poradny. Liší se však například formou financování. APUPA vznikla v rámci projektu Univerzita Pardubice a kampus bez bariér, tudíž je její chod financován ze zdrojů projektových. Oproti tomu Referát služeb hendikepovaným je financován ze státního rozpočtu díky tzv. zvýšeným normativům. Obě tyto služby mají však společný cíl - usnadnit adaptaci na nové studijní prostředí a případně pomáhat s řešením složitých studijních, psychologických, sociálních či profesních potřeb. Rozdíl je také v přístupu k zájemcům o poradenství. V rámci APUPA je zachovávána anonymita klienta, referát řeší již konkrétní potřeby konkrétních studentů, a to na základě třístranné dohody – student – referát –  fakulta.

Předpokládám, že podmínkou úspěchu činnosti poradny i referátu je dobrá spolupráce s dalšími univerzitními součástmi.

Ano, máte pravdu. Úzce spolupracujeme s vedením univerzity, s jednotlivými fakultami - koordinátory a studijními odděleními, a dokonce i s jednotlivými pedagogy. Dále máme velmi dobrou síť spolehlivých externích spolupracovníků, kteří v případě potřeby pomáhají našim studentům se snazším začleněním do studijního procesu.

Na APUPU se mohou obrátit nejen stávající studenti univerzity, ale i potencionální zájemci o studium na Univerzitě Pardubice. Jak by měl budoucí student v takové situaci postupovat?

Obrátit se na nás mohou nejen uchazeči, ale například i výchovní poradci, kteří tak často již činí. Na úvod se uskuteční informační pohovor, kdy si uchazeči či výchovní poradci zjišťují potřebné informace, na jejichž základě se pak daný uchazeč či uchazečka rozhodují, zda se na naši univerzitu přihlásit. Obdrží také bohatý informační a metodický materiál včetně zmapování bezbariérovosti. Tento materiál je průběžně zpracováván v rámci projektu.  

Spolupracujete s výchovnými poradci dlouhodobě?

V rámci již zmíněného projektu jsme ve spolupráci s Odborem školství Krajského úřadu Pardubického kraje realizovali i seminář s výchovnými poradci a řediteli středních škol z Pardubického kraje.  Setkání bylo inspirativní a přínosné. APUPA a RSH na tomto setkání představily všechny služby, které v současnosti nabízejí, předali jsme všem přítomným výchovným poradcům také informační materiály, ve kterých upozorňujeme, že APUPA je schopna zajistit nejen specifické služby, ale i osobní asistenci

Jak takový první kontakt budoucího studenta s APUPOU, respektive Referátem služeb hendikepovaným probíhá?

Pravidla jsou daná Metodikou. Student či uchazeč o studium nás kontaktuje telefonicky, e-mailem nebo osobně s žádostí o pomoc či radu. V případě uchazeče se obvykle společně sejdeme se zástupcem studijního oddělení či kontaktním pracovníkem na té které fakultě. Kontaktní pracovník z fakulty podává informace o možnostech studia zamýšleného studijního oboru. Já dotyčného seznamuji s tím, jaký servis mu může RSH zajistit. Jedná se například o kompenzační pomůcky, přístupnost studijních materiálů, režijní opatření vzhledem k individuálním potřebám či individuální podporu ze strany vyučujícího. Uchazeč se pak na základě těchto informací rozhodne, jestli si přihlášku na Univerzitu Pardubice a jím zvolený obor podá, či nepodá. A pokud si ji podá, tak existuje Metodika, jak má fakulta ve spolupráci s RSH  v dané věci postupovat. Přijímací řízení je však samozřejmě věcí vedení fakulty.

Jak fakulty informujete o studijních potřebách dotyčných studentů?

Obecná metodika existuje, ale i tak je ta spolupráce velice individuální. Funguje na různých úrovních od vedení fakult, vedoucích kateder až po jednotlivé vyučující. Vysvětlujeme například specifika dané diagnózy a informujeme o specifických potřebách, které student se  SP má, aby dokázal úspěšně projít studiem. Např. obecně studenti s duševním onemocněním potřebují pro podání dobrého výkonu optimální prostředí, pocit bezpečí a jistoty.  To samozřejmě vyžaduje také zpětnou vazbu od vyučujícího, což doposud velice dobře funguje. Hlavní je vždy prevence. Stává se bohužel i to, že student své specifické potřeby z nějakého důvodu zatají, a do poradny či na RSH tak přichází teprve ve chvíli, kdy už mu problémy přerostou přes hlavu a mnohdy nejdou bohužel ani lehce vyřešit.

Představme si, že se student se specifickými potřebami dostane na zvolený obor. Jaké jsou další kroky k jeho integraci?

My řešíme problémy studentů z hlediska funkčního dopadu. Student se SP musí všechny předměty zvládnout stejně jako ostatní studenti. S ohledem na své specifické potřeby má nastaveny jiné podmínky k jejich dosažení. Tím je myšleno například to, že je forma zkoušení či testování upravena v souladu s jeho specifickými potřebami učení. To může být například delší časový limit, alternativní zkoušení – například u něj může být preferováno zkoušení ústní, nebo naopak písemné. To vše se předem upřesní v dohodě, kterou student s univerzitou sepíše. Ta obsahuje mimo jiné diagnostickou část, ve které je a popsána typologie postižení a doložena údajem o zdravotním stavu – specifická porucha učení – to je například diagnostické vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny, v dalších případech průkazem mimořádných výhod, potvrzením o stupni invalidity či lékařskou zprávou. S uvedenou databází je nakládáno v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Pokud student potřebuje osobního asistenta, kdo tuto službu zajišťuje?

Existují následující možnosti. Zaprvé, že asistentem se stane někdo ze studijní skupiny studenta se SP. Ten může danou výpomoc vykonávat buď jako dobrovolník, nebo je odměňován například formou stipendia. Ochota stát se osobním asistentem vyplývá z morálních zásad našich studentů a uvědomují si to zejména u studentů s omezenou schopností pohybu, kde participuje na podpoře a pomoci celý ročník. Prostě student je součástí týmu a tento tým ho přijal a zajistit jeho specifické potřeby bere jako samozřejmost.  V současné době máme hned několik studentských osobních asistentů. Spolupráce s nimi je úžasná, navíc mezi asistentem a studentem se SP mnohdy vznikají přátelské vazby nad rámec tohoto “profesního“ vztahu. Studenti se navíc odměn ve formě stipendií zříkají.

A jaké jsou ty zbývající možnosti?

Zadruhé je možné, že student má vlastního asistenta. Univerzita má zveřejněn Program osobní asistence na svých webových stránkách. Zatřetí je tu možnost využít služeb placené osobní asistence. Jedná se o externí spolupracovníky, registrovaného poskytovatele sociální služby. Ta je hrazena studentem, který může využít tzv. příspěvku na péči, což je nepojistná sociální dávka, kterou vyplácí Úřad práce ČR. Jsem velice potěšena i tím, že díky osobní asistenci se mohou studenti například účastnit akcí i mimo kampus či prostředí univerzity, kam by se jinak dostávali bez pomoci jen velmi obtížně. Opět zdůrazňuji, že toto je velmi individuální záležitost, ale my se snažíme uchazečům, respektive studentům, vyjít maximálně vstříc.

Pokud hendikepovaný student, dejme tomu vozíčkář, zvažuje studium na univerzitě, může bez problémů studovat na všech fakultách?

Technická bariérovost není na UPa úplně zásadní problém. Dá se vše díky dobré organizaci zařídit. Ač se jí věnuje a bude i nadále věnovat velká pozornost, přece jen malé rezervy ještě jsou. Spolupracujeme s fakultními koordinátory při sestavování rozvrhů, protože například zvětšovací techniku nemůžeme mít pochopitelně v každé učebně, ačkoliv se snažíme získat mobilní přístroj. Výuka pro vozíčkáře je proto koncipována tam, kde mají tito studenti bezbariérový přístup. Univerzita kromě toho nabízí všem studentům SV speciální relaxační místnost a bezbariérová WC.  Jedno bezbariérové sociální zařízení je mimo jiné přístupné v rámci tzv. Euro zámku a euroklíče. Univerzita má k dispozici i bezbariérové ubytování.

APUPA byla nominována na cenu Mosty za rok 2013. Jak hodnotíte její šanci na vítezství?

Není důležité vyhrát. Už jen samotná nominace je oceněním práce celého realizačního týmu. V týmu APUPY je totiž radost pracovat a osobně jsem vděčná, že jsem jeho součástí. APUPA je natolik originální projekt, který řeší souhrnně hned několik důležitých oblastí, tudíž by si ocenění jistě zasloužila. Zároveň si však myslím, že každý projekt či každá činnost, která usnadňuje osobám s postižením integraci do společnosti, si zaslouží náš respekt a uznání, ať už je realizována na univerzitě nebo mimo ni.

Také vy osobně jste byla nominována na cenu Duhové křídlo 2013 v kategorii profesionál.

Cena je oceněním mé celoživotní práce pro osoby se zdravotním postižením. Již od dětství se ve mně dle mých blízkých projevovaly vlastnosti „tzv. pomáhajících profesí“ Pro mě je důležité, že mohu v rámci vysokoškolského poradenství dělat práci v kooperujícím týmu, práci, která mě baví, inspiruje a že vidím, jak se studentům se SP daří úspěšně adaptovat na vysokou školu, jak úspěšně zdolávají semestr za semestrem. Ale byla bych neupřímná, kdybych aktuálně nezmínila, že mám i já svou třináctou komnatu, kterou představuje mé druhé pracoviště.  Do této komnaty otvírat dveře v rámci tohoto rozhovoru nechci. Jen tím chci upozornit na nutnost každého z nás myslet i na sebe, na své zdraví. Pokud jsme sami ve fyzické a psychosociální pohodě, můžeme pracovat efektivně, kreativně, můžeme být pro druhé motivací. Snad nebude frází věta, že: „Abychom zapálili, musíme sami hořet“, tedy vidíme-li v naší práci smysl a životní poslání. V opačném případě jsou naše možnosti limitovány a syndrom vyhoření v pomáhajících profesích není neznámým pojmem.

PaedDr. Zdenka Šándorová, Ph.D., vystudovala speciální pedagogiku se zaměřením na logopedii. Motivací jí byl příklad z blízkého okolí. Během své více než třicetileté kariéry se aktivně věnuje pomoci dětem i dospělým v rámci pomáhajících profesí. Pracovala v pedagogicko-psychologickém poradenství, byla ředitelkou speciální školy, akademickým pracovníkem a také vedoucí pracovnicí registrované sociální služby.  Od roku 2010 pracuje na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice na Oddělení zdravotně sociální práce jako akademická pracovnice. V roce 2012 stála u zrodu Akademické poradny Univerzity Pardubice, v současné době působí jako odborná referentka Referátu služeb hendikepovaným. V letošním roce byla nominována na cenu Duhové křídlo 2013 v kategorii profesionálů. Je členkou koordinační skupiny komunitního plánování města Pardubic, specializuje se na osoby s mentálním postižením, a je také členkou Komise Rady Královéhradeckého kraje pro občany se zdravotním postižením.

Mgr. Jana Hlavatá
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět