Rozhovor s chemikem Miloslavem Slezákem: Kvalita vody v Pardubicích je velmi dobrá

17. 07. 2018

Působí na Fakultě chemicko-technologické, velká část jeho profesního života je spojena s chemickým průmyslem, konkrétně s firmou Synthesia. Ing. Miloslav Slezák, CSc. se po odborné stránce dlouhodobě zabývá zpracováním odpadních vod, ale i mnoha dalšími technologiemi životního prostředí. Pro tuto oblast vypracoval řadu soudních znaleckých posudků. Za práci na poli chemických technologií obdržel významnou Cenu Viktora Ettela. V rozhovoru se o svých aktivitách rozpovídal.

Po celou dobu svého aktivního působení v chemickém průmyslu jste se zabýval řešením různých technologických problémů, ať v organických či anorganických výrobách. Část Vašeho profesního života je spojená se společností Synthesia a Explosia. Jak na dobu svého působení v průmyslu vzpomínáte?

Od poloviny šedesátých let jsem působil v Synthesii, konkrétně ve Výzkumném ústavu průmyslové chemie (nyní zařazen v Explosii, pozn. redakce), jehož náplní byl výzkum a vývoj armádních i civilních výbušnin a jejich zkoušení. Hlavní náplní oddělení technologického výzkumu bylo znovuzavedení výroby základní vojenské výbušniny tritolu (TNT), která byla zničena havárií v Synthesii v roce 1958. První obnova byla realizována v Chemko Strážske, navržený technologický postup však předběhl svoji dobu a výrobnu se nepodařilo trvale najet.

Co se stalo pak?

Další pokus o obnovu TNT byl v areálu Explosie. Jako první krok byla modernizována výroba mononitrotoluenů (první stupeň syntézy TNT) – byla upravena nitrace toluenu, byly vyvinuty a instalovány nové intenzifikované uzly praní, sušení a destilace s novými destilačními kolonami s vysoce účinnou výplní vlastního vývoje.

Situace však vedla k postupnému přechodu činnosti oddělení do oblasti životního prostředí a organické technologie. V té době jsem již působil jako vedoucí oddělení. K využití našich znalostí nám byl zadán výzkum a návrh technologie výroby orto a para nitroxylenů (meziprodukty pro výrobu barviv, pesticidů či vitamínu B2) na jednom provozním souboru v novém výrobním objektu v rybitevské části podniku. Avšak během montáže provozních aparátů byla na počátku devadesátých let v důsledku změny politické orientace státu akce zastavena. Jako tzv. konversní technologii jsme v té době poloprovozně vyvinuli mj. superkritickou extrakci přírodních látek oxidem uhličitým. Do naší náplně patřila i spolupráce na výzkumu a realizaci výroby spalitelné nábojnice.

Jaká byla situace na konci devadesátých let?

V roce 1997 došlo k redislokaci oddělení do Výzkumného ústavu organických syntéz v Rybitví za vzniku úseku Procesní inženýrství. Zabývali jsme se aplikovaným technologickým výzkumem, přípravou projektových podkladů, realizaci a najížděním investic pro velkou řadu chemických a farmaceutických podniků v ČR.

V současné době působíte i jako hodnotitel projektů TAČR. Na jakých projektech jste participoval?

Jako hodnotitel působím v programu ALFA, v podprogramu Životní prostředí a energetika. Z toho vyplývají i témata projektů, které jsem měl na starosti. Za celou dobu se jednalo o přibližně 40 projektů, kterým byla přidělena podpora k řešení. Výrazně vyšší byl počet projektů, které jsem oponoval, ale podpora jim udělena nebyla. V poslední době převažují posudky Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání pro MŠMT.

Pracujete i jako soudní znalec v oboru životního prostředí.

Osobně nejsem samostatný soudní znalec, ale vypracoval jsem řadu posudků v rámci Fakulty chemicko-technologické, která má statut soudního znaleckého ústavu. Ze zajímavějších to byl znalecký posudek k problematice ropných lagun Ostramo, posudek k havárii pitné vody v Praze Dejvicích, posudek k únikům aerosolu kyseliny sírové v DEZA Valašské Meziříčí.

Odpadní vody jsou jedna z oblastí, které se dlouhodobě také věnujete. Jak se změnil proces čištění odpadních vod za dobu posledních dvaceti let?

Oblast čištění odpadních vod se změnila dosti výrazně. Došlo k masové výstavbě čistíren odpadních vod i v menších obcích a s tím souvisejícím rozšířením kanalizační sítě. V současnosti má kanalizaci již 85 % obyvatel České republiky. Technologie vlastního čištění se stabilizovala, na větších čistírnách se využívá i anaerobní čištění (bez přístupu vzduchu), které vede k energetické soběstačnosti provozu čistírny. Aktuálně je hlavním problémem čistíren odpadních vod úprava zpracování čistírenských kalů, a to v důsledku často měněných předpisů. Těm se musí použité technologie přizpůsobit.

Co způsobuje největší problémy při čištění odpadních vod?

Náhlé vypuštění látek, které zlikvidují aktivovaný kal, tj. soubor bakterií, které zajišťují vlastní čistírenský proces v čistírně odpadních vod. Možností vzniku havarijních situací je více, např. vypuštění většího množství desinfekčních prostředků či baktericidních jedů, havárie při zpracování či přepravě ropných látek atd.

Jak lze vyčištěnou odpadní vodu dále použít?

V Česku je momentálně vyčištěná voda vypouštěna do vodoteče, recipientu. Avšak vzhledem k tomu, že procházíme obdobím sucha, kdy v přírodě srážkově chybí už vláha za jeden kalendářní rok, experimentálně se ověřuje zasakování vyčištěných vod na vybraných lokalitách. V chemickém průmyslu se v specifických případech vyčištěná voda využívá i jako voda procesní. Běžně se již provozuje zasakování neupravené říční vody za účelem posílení zdrojů pitné vody, čerpané z přilehlých studní.

Nedávno jeden zpravodajský portál zveřejnil výsledky ankety, která ve svých výsledcích ukázala, že nejlepší podmínky pro život jsou v Říčanech, následuje Praha a pak Černošice. Respondenti hodnotili oblast zdraví a životního prostředí, materiální zabezpečení a vzdělání, vztahy a služby. Jak se podle Vás žije v Pardubicích?

Osobně jsem se životem v Pardubicích spokojen, vedení města se snaží podmínky pro život zlepšovat. Výhrady lze však zajisté mít k silniční dopravě, ať v klidu či v pohybu, ale to je současný problém většiny českých měst.

Pije občan v Pardubicích kvalitní vodu?

Pitná voda, často také nazývaná kohoutková voda, v Pardubicích pochází ze tří zdrojů. Sever města je zásobován ze studní u Hrobic a Čeperky a z písníku Oplatil, voda je na předepsanou kvalitu upravována v úpravně vody Hrobice a čerpána do vodojemu na Kunětické hoře. Jih města je zásobován vodou z Křižanovické přehrady procházející úpravnou Monako u Slatiňan s akumulací ve vodojemu v Mikulovicích. Menší část dodávek vody pochází z vrtů u Nemošic.

Celkově lze hodnotit kvalitu vody jako velmi dobrou, splňující všechny předepsané ukazatele dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Vyhovující jsou i obsahy organických látek typu pesticidů, které jsou občas negativně ventilovány v médiích.

Když jsem narazila na oblast životního prostředí. Pořád mezi lidmi kolují mýty ohledně třídění odpadu. Například že třídit odpad je nesmyslné, když se pak odpadky sesypou na jednu hromadu. Skončí na jedné skládce.

Takovéto případy se při profesionálním zpracování tříděného odpadu nestávají. Pokud se někde v menším měřítku vyskytnou, jsou zpravidla silně medializovány, aby se vzbudil dojem zbytečného obtěžování obyvatel. V oblasti třídění odpadů naopak nastává zásadní rozvoj v souvislosti se zaváděním tzv. oběhového hospodářství. To stojí na tom, že odpady se mají využívat a ne zahrabávat do skládek. Zásadní legislativa k tomu byla přijata EU letos na jaře, v České republice bude zavedena do poloviny roku 2020.

Kolik komunálního odpadu se vyveze na skládku?

Česko nyní skládkuje 47 % komunálního odpadu, od roku 2024 bude platit zákaz skládkování směsného, tedy netříděného, komunálního odpadu a od roku 2035 bude smět na skládkách skončit pouze 10 % všech komunálních odpadů, těch vytříděných.

To znamená, že budeme třídit zase více…

Směsný komunální odpad, ten z černých popelnic, se bude třídit nejen na tři komodity, jakými jsou papír, plasty, sklo, ale postupně na sedm až deset komodit. Časově naplánováno je již třídění dalších komodit, od roku 2023 povinné třídění bioodpadu a potravinového odpadu, olejů a tuků, od r. 2025 textilu a nebezpečných složek komunálního odpadu, atd. Vytříděné složky budou muset být recyklovány. I zbytek po třídění bude muset být využit, například energeticky.

Budou tedy také přísnější kontroly. Jak se ohlídá, že lidé opravdu poctivě třídí?

Bez kontroly se to samozřejmě neobejde. Důležitější však bude výchova obyvatel ve spojení s ekonomickými nástroji ve formě penalizace za nevytříděný odpad. Ve větší míře se budou muset vybudovat třídírny odpadu společně s recyklačními jednotkami vytříděných složek. Příkladem z poslední doby je výroba bionafty z použitého kuchyňského oleje.

Jaká oblast lidské činnosti v současné době ohrožuje životní prostředí nejvíce?

To je obtížná otázka. Životní prostředí je komplexní systém, proto odpověď závisí na úhlu pohledu. Z hlediska produkce odpadů to je nesporně průmyslová činnost, která vytváří nejvíce odpadů jak tuhých (90 % všech odpadů), tak kapalných (převážně odpadních vod) a i plynných emisí. Proto je na tuto oblast již delší dobu zaměřena nejvyšší pozornost v oblasti environmentálních zákonů, nařízení a vyhlášek. Výsledkem je markantní zlepšení životního prostředí, jak se každý snadno přesvědčí.

Nyní přichází na řadu oblast komunální, a to jak u tuhých komunálních odpadů, které tvoří 10 % všech odpadů, tak i u odpadních vod. Nastupuje éra třídění komunálních odpadů, recyklace vytříděných složek a striktní omezení ukládání na skládky.

V dubnu se konala v Mikulově chemicko-technologická konference, obdržel jste Cenu Viktora Ettela, což byl vynikající organický chemik. Co pro Vás toto ocenění znamená?

Cena mi byla udělena za celoživotní přínos v oblasti chemických technologií. Beru ji nejen jako ocenění vlastní práce, ale i jako zásluhu dlouhé řady spolupracovníků. V oblasti technologií se bez týmové spolupráce nedá úspěšně pracovat.

Ing. Miloslav Slezák, CSc.

Od 60. let 20. století působil v Synthesii v Pardubicích ve Výzkumném ústavu průmyslové chemie (dnes Explosia), kde později zastával pozici vedoucího Oddělení technologického výzkumu a automatizace, pak přešel do Výzkumného ústavu organických syntéz jako vedoucí úseku Procesního inženýrství. Na Fakultě chemicko-technologické působí od roku 1997, kdy jako externista začal učit dvousemestrální předmět Ekologické aspekty chemických technologií a zpracování odpadů. Předmět zcela nově koncipoval, doplnil o aktuální témata a vydal k němu dvojdílná skripta. Při výuce mohl využít vlastní praktické zkušenosti. Jako vědecký pracovník se svými kolegy pracuje na projektech TAČR, MPO, OP VK i zakázkách hospodářské činnosti, převážně z oblasti technologií životního prostředí a biotechnologií.

Bc. Věra Přibylová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět