Chemiklání: jak zorganizovat soutěž pro středoškoláky?

22. 02. 2016

Někteří z účastníků Národního kola Chemické olympiády se v únoru znovu vrátili na Fakultu chemicko-technologickou. Proč? Aby se zúčastnili další soutěže, tentokrát zaměřené na práci v týmu. První ročník Chemiklání má fakulta za sebou. Je náročné zorganizovat takovou soutěž a na co nesmí organizátoři zapomenout?

Týmovou soutěž pro středoškoláky zorganizovala Studentská rada Univerzity Pardubice za všestranné podpory Fakulty chemicko-technologické. Celkem se v ní utkalo 34 týmů z Čech i Slovenska, které řešily nejrůznější teoretické chemické úlohy na čas. Který z týmů vyřešil v průběhu časového limitu dvou hodin nejvíce úloh a získal nejvíce bodů, vyhrál. Kappa team z bratislavského Gymnázia Grösslingová jich vyřešil 37, získal 125 bodů a ovládl 1. ročník soutěže. Na druhém místě skončil tým Vilémovi doutnící ze Střední průmyslové školy chemické Brno a třetí místo obsadil tým Azobisisobutyronitril z Gymnázia Dašická Pardubice. První tři místa získala také Cenu děkana Fakulty chemicko-technologické – příslib stipendia v prvním roce studia, pokud se stanou studenty této fakulty.

V kůži organizátora

Vstáváme ve čtvrt na osm a u snídaně kontrolujeme, že nic nechybí: trhací bločky se zadáním, razítka pro hodnotitele, notebooky a připravená tabulka pro zápis bodů. Přesně v osm přijíždějí další organizátoři z Prahy, skládáme všechno do krabic a jdeme na zastávku trolejbusu.

Na univerzitě jsme všechno připravili už předchozí den, zbývá dolepit poslední naváděcí cedulky a připravit seznam účastníků pro prezenci. Velká posluchárna se postupně plní účastníky, přichází děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, po slavnostním zahájení seznamujeme účastníky s pravidly a harmonogramem soutěže.

Za dvě hodiny co nejvíce úloh

Pedagogický doprovod odchází na prohlídku univerzity a laboratoří, část účastníků usazujeme do druhé posluchárny, kde už jsou na lavicích přilepené obálky s první šesticí úloh. Naposledy připomínáme pravidlo, že soutěž probíhá čistě offline a jen s podporou psaných a tištěných zdrojů, a spouštíme odpočet dvou hodin. Během chvilky se u stolu hodnotitelů tvoří fronta, úvodní úlohu na českého nositele Nobelovy ceny mají snad všichni na první pokus. Na stole před kolegou, který zapisuje body do tabulky, se začíná vršit hromádka odevzdaných řešení s červeným razítkem. Některé týmy vzaly radu o doporučené literatuře opravdu vážně a pod stolem mají kufr nebo přepravku, které vévodí svazky se jménem Housecroft nebo McMurry na hřbetu. Po první půlhodině už je poznat, že řešitelé došli k náročnějším úlohám: přicházejí ke stolům jen jednotlivě a častěji škrtáme body za řešení odevzdaná na několikátý pokus. Tabulka s bodovým ziskem, kterou promítáme spolu s časomírou, dává první odhad pořadí týmů. Těší mě, kolika středoškolákům stačí drobná nápověda, aby úspěšně řešili úlohy náročnější než běžná zadání zkouškových písemek na VŠ.

Diplomy pro nejúspěšnější řešitelské týmy

Vyhodnocujeme všechna řešení napsaná před uplynutím časového limitu, zamykáme posluchárnu a předbíháme frontu v menze, abychom včas přepočítali bodový zisk u prvních deseti týmů v tabulce. Zdá se, že náročnost zadání byla nastavená celkem přesně, týmy na předních místech stačily krátce před koncem odměřeného času odevzdat předposlední sérii obtížnějších úloh. Rychle připravujeme výsledkovou listinu a už přichází paní z děkanátu, aby připravila k tisku diplomy pro první místa. Začíná tlačit čas, aby se týmy s doprovodem mohly včas vydat na zpáteční cestu do obou republik bývalé federace. S mírným zpožděním nastupujeme před naplněnou velkou posluchárnu, děkujeme všem za účast, univerzitě za podporu a poskytnuté zázemí. Napětí mezi účastníky roste, vyhlašujeme první šestici týmů. Několikrát nastala rovnost bodů, o pátém místu rozhodlo až pořadí nejvyšší vyřešené úlohy. Kromě věcných cen předává děkan prvním třem týmům i zvláštní diplom spojený s nárokem na stipendium. Rozdáváme výsledkové listiny a autorská řešení. Těší nás zájem účastníků dozvědět se správný postup řešení nejobtížnějších úloh.

Za rok na viděnou

V dotazníku hodnotí většina účastníků obtížnost úloh jako přiměřenou, a pokud je hlavním důvodem k mírným stížnostem kvalita obědu v menze, můžeme být spokojení. Zbývá posbírat zapomenuté papíry, vrátit židle do původního uspořádání, odstranit směrové cedulky od zastávky trolejbusu a s díky vrátit klíče od poslucháren.

Když potom přemýšlíme, co všechno se mohlo pokazit, přiměřené obavy několika posledních dnů střídá nenápadná euforie: dokázali jsme uspořádat akci pro sto šedesát lidí, aniž by někdo dlouho čekal ve frontě na prezenci, zadání nám neunikla před soutěží, všechno probíhalo podle harmonogramu, nikoho jsme nemuseli podezírat z pokusu o podvádění a výsledky byly rychle vyhodnocené díky předem nastavené IT podpoře. Zdá se, že první ročník týmové soutěže Chemiklání nebyl poslední.

Adam Tywoniak
student, organizační tým Chemiklání


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět