Rozhovor s Denisou Vídeňskou: Šlechtičny dostávaly panenky v deseti letech

10. 07. 2018

Studentce Fakulty filozofické Denise Vídeňské prošla rukama spousta důvěrného psaní. Musela se prokousat kurentním písmem ve starých dopisech, aby nakonec napsala zajímavou studii o životě mladých šlechtičen. Za svou práci Reflexe rodinných strategií šlechtické výchovy ve světle dětské korespondence v 19. století získala Cenu Josefa Šusty na celostátní vědecké studentské konferenci Historie 2018.

Kde se vzal nápad začít zpracovávat korespondenci mladých šlechtičen?

Práce se ke mně dostala vlastně náhodou. Již na bakalářském studiu jsem se zabývala aristokratickou korespondencí. Během posledního ročníku bakalářského studia přišla na univerzitu žádost se zpracováváním dokumentů rodu Auerspergů ze zámku ve Žlebech, kde rod sídlil. Doktor Vladan Hanulík z ústavu historických věd naší univerzity, který je mimo jiné mým školitelem, mi práci nabídl, nicméně jsem ještě nevěděla, jakým konkrétním tématem se budu zabývat.

Nápad zaměřit se na dětství mi vnukla doktorka Martina Halířová na jednom semináři. Využila jsem tedy velice dobře zpracované archivní příručky Státního oblastního archivu v Zámrsku a vytipovala si podle roku narození jednotlivé osoby tak, aby zasílané dopisy seděly na dětský věk. Poté jsem to celé zkombinovala i s materiály ze zámku ve Žlebech, kde jsem si již přímo vyžádala korespondenci z dětství Vincence Karla Auersperga a jeho manželky Wilhelminy Auerspergové, roz. Colloredo-Mannsfeldové. Tady mi moc pomohla Markéta Surovcová ze zámku Žleby.

S jakými archivními prameny pracujete?

Výzkum opírám zejména o korespondenci dětí rodičům a prarodičům a dále o výchovný spis s názvem Paměti panenek, který darovala matka své dceři. Zpracovávání dokumentů je poměrně časově náročné, zahrnuje znalost čtení kurentního písma, aby byl člověk schopen listy vůbec rozluštit a dále alespoň pasivní znalost cizích jazyků. Výhodou ale je, že malí aristokraté se učili krasopisnému písmu, tedy dopisy jsou psané většinou úhledně, a čtení je tedy o něco snaží než u dospělých jedinců.

Pokryla jste tedy dlouhé devatenácté století…

Výzkum se zaměřuje na tři generace dětí. Nejstarší dopisy jsou od Vincence Karla Auersperga, počínaje rokem 1822, nejmladší dopisy jsou od dětí třetí generace Auerspergů, končící rokem 1900, je to tedy téměř celé 19. století. Pracovala jsem s jazykem německým, méně francouzským a anglickým.

Kde jsou tyto paměti uchovány?

Prameny jsou uchovány v archivu v Zámrsku, ve Státním zámku Žleby a hezké foto dokumenty jsou uloženy ve větším množství na zámku ve Slatiňanech.

Přečtěte si o úspěchu studentky Denisy Vídeňské také ZDE.

Dnes dopisy ručně píše málokdo. Děti už vůbec ne. Co bylo obsahem důvěrných psaní?

Jedná se zejména o korespondenci. Lze se z ní dozvědět o denním programu dětí, jejich povinnostech i zálibách. V dopisech jsou evidentní radosti z návštěv příbuzných a darů, ale i stesk po blízkých. Paměti panenek jsou v tomto ohledu komplikovanější. Jedná se o spis, který věnovala Wilhelmina Auerspergová, roz. Colloredo-Mannsfeldová své dceři Gabriele. Matka v úvodu vzpomíná na své vlastní dětství, kdy si poprvé začala hrát s panenkami se sestřenicí Charlotte Kinskou.

Dívky se příliš často nevídaly a psaly si mezi sebou korespondenci, která je součástí Pamětí panenek.  Zajímavé je, že dívky si mezi sebou psaly za samotné panenky, podepisovaly se jejich jmény, hrály si na to, že jsou dospělé, mají rodinu a společenský život. Pro panenky si dokonce vymyslely vlastní Gothajský almanach. Spis hodně vypovídá o dětském vnímání a přejímání způsobu chování ze světa dospělých aristokratů.

Gothajský almanach?

Dívky si pro panenky vymyslely vlastní rodokmeny se smyšlenými příbuznými a jejich vlastními majetky. Právě na způsob skutečného Gothajského almanachu, což je oficiální soupis evropských šlechticů a šlechtičen s jejich rodokmeny.

Pokud se tedy zaměříme na hru jako způsob, jak vychovávat potomky a vést je k tradicím, jak se lišila šlechtická výchova od výchovy „obyčejných“ dětí?

Z mého pohledu měli aristokratické děti větší možnosti, ale samozřejmě i povinnosti, co se týká například vzdělání a osvojení si uměleckých dovedností. Zároveň zde byl také větší společenský tlak na výchovu aristokratických dítek, které se velice brzy musely zapojit do společnosti a reprezentování rodiny, tento tlak se samozřejmě projevoval i ve výchově. Příkladem mohou být ony zmiňované hry s panenkami, dívky je dle informací dostávaly ve svých deseti letech.

Z našeho dnešního pohledu je to již poměrně pozdní věk, kdy by si dívka měla teprve začít hrát.

Jednalo se o to, že hry měly stanovená pravidla. O panenku se dívka měla starat, nesměla ji umazat, dívky si s panenkami hrály na dospělé dámy, které mají vlastní děti atp.  Učily se tedy tomu, co je mělo čekat v dospělém životě, jakým povinnostem měly dostát. Chlapci se zase hodně věnovali jízdě na koních, o kterých často rodičům psali, a také lovu. Děti měly také mnohdy stanovený přesný denní program a byly pod neustálým dohledem pověřených vychovatelů a guvernantek.

Píšete ve své práci i o výchově mladých šlechticů?

Píši, přestože o něco méně. Není to z důvodu mých osobních preferencí, ale proto, že k dívkám se mi zkrátka naskytlo více pramenů ke zpracování oproti chlapcům. Čtenář se však v textu může dočíst o privilegiích šlechtických synů.

Porota na celostátní soutěži Historie 2018 hodnotí výběr tématu, metodické zpracování a následně prezentaci. Vy jste vybrala i zpracovala téma velmi dobře.

Osobně si myslím, že porotu mohlo nejvíce zaujmout právě metodické zpracování. V práci se zabývám analytickým zpracováním a interpretací pramenů za pomocí mikrosociologické analýzy francouzského autora Pierra Bourdieu. V Pamětech panenek jsem pro analýzu využila zase teorii o fázi zrcadla od francouzského psychoanalytika Jacquese Lacana. Téma aristokracie a dětství není na poli historie úplně neprobádaným, věřím však, že užití metod přináší novější a zajímavé pojetí textu.

Jste v magisterském studiu oboru Kulturní dějiny: Gender history. Budete chtít pokračovat i v doktorském studiu?

Moc ráda budu pokračovat ve studiu, přestože nyní o rok prodlužuji, na doktorské studium chci nastoupit v každém případě. Rozhodnu se tento rok, zda se tématem budu nadále zabývat, či zda se zaměřím na něco jiného.

Bc. Věra Přibylová
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět