Olga Navrátilová o státu a náboženství v Hegelově filosofii

19. 09. 2017

Další významná osobnost světa filosofie zavítala na půdu Univerzity Pardubice. O státu a náboženství v Hegelově filosofii se před zájemci především z katedry filosofie rozpovídala Olga Navrátilová, jíž v roce 2015 v pražském nakladatelství Oikúmené vyšla stejnojmenná kniha. V současné době přednáší absolventka práv Masarykovy univerzity v Brně na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Hegel je považován za teoretika moderního politického státu. Jedním z témat, kterému věnuje svou pozornost, je vztah státu a náboženství a jejich vzájemné napětí. Svobodný stát je sekularizovaný, zajišťuje jednotlivci svobodu, a jako takový je jím také akceptován. Stát není neutrální formou, kterou je možné aplikovat na jakékoli prostředí. Jeho prostředky jsou represivní, myšlenky občanů regulovat nedovede. Společným základem státu a náboženství je proto, jak Navrátilová upozorňuje, svoboda.

Náboženství je povznesení

Hegel náboženství pojímá jako povznesení se nad vědomí konečného k nekonečnému, pravdivému, absolutnímu bohu. Křesťanství, obzvláště ono luterské, je pro něj náboženstvím svobody, což se konkrétně projevuje na smrti Ježíše Krista. Konečné a nekonečné nemají být myšleny jako dva fixní protiklady, nýbrž mají být myšleny ve vzájemném vztahu, posléze v Bohu. Bůh je tedy chápán jako sjednocení protikladů, překračování, jako jednota konečna a nekonečna. Člověk nachází sebe sama vlastním zasazováním se do vztahu k němu, čímž překračuje vlastní konečnost, a zároveň se znicotňuje. Tento sebe-negující krok je krokem objevujícím svobodu.

Otázka mravnosti

Navrátilová dále připomíná, že náboženství je u Hegela velmi úzce propojeno s mravností. Mravnost je schopnost povznést sebe sama nad vlastní zájmy a vášně, je to schopnost vztáhnout se k obecnému. Mezi toto obecné náleží normy, instituce, stát. Základem mravnosti je náboženství, na mravnosti se zakládá stát. Lidské povznesení se nad konečnost se děje pomocí rozumu, který má podobu obecného zákona, obecné vůle. Mravní zákon se má projevit do skutečných zákonů, pozitivních norem, nemá zůstat na rovině pouhé abstrakce, jak tomu bylo například u Kanta.

Obecná vůle je myslitelná pouze tehdy, pokud v sobě obsahuje jednotlivé vůle. Avšak obecná vůle nemá být pouhým souhrnem těchto jednotlivých vůlí, tyto vůle musejí být vzájemně provázané. Mravnost je konkretizovanou podobou této obecné vůle. V obci je obecný zájem vždy nadřazen zájmům jednotlivce.

Dva základní konflikty

Svobodu podle Hegela zakoušíme, jak již bylo naznačeno výše, na úrovni náboženství. Svoboda a náboženství jsou opět vzájemně nepřevoditelné, jsou to komplementární entity. Jednotlivým stupňům lidského směřování ke svobodě ve státě odpovídá jednak stav institucí, jednak stav náboženství. Ve státě dochází ke dvěma základním konfliktům – je to konflikt autority dogmat a institucí. Jako možné řešení těchto dvou základních konfliktů, uzavírá Navrátilová, se nabízí tzv. kooperační model, v němž stát podporuje církev tím, že jí poskytuje rámec, přičemž od ní „na oplátku“ očekává, že proti němu nebude vystupovat.

Veronika Orendáčová
studentka oboru Filozofie FF


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět