Slunce oběhne za 88 dnů, přejde přes něj ale jen párkrát za století

30. 06. 2016

Poměrně vzácný úkaz, přechod planety Merkur přes Slunce, nastává přibližně 13krát za století. V Česku byl naposledy pozorovatelný v květnu 2003. Letos v květnu se tento úkaz nad územím České republiky odehrál znovu, a to téměř v celém průběhu. Pozorovat ho v přímém přenosu mohli i studenti a zaměstnanci univerzity. Před dopravní fakultou totiž vznikla astronomická základna.

Přechod Merkuru přes Slunce je maličké zatmění. Nikdy není úplné, protože Merkur je příliš malý na to, aby zakryl celý sluneční disk. Při pozorování ze Země je kotouček Merkuru totiž asi 160krát menší než průměr slunečního kotouče. Merkur je tak malý, že kdybychom o přechodu nevěděli, tak si ho vůbec nevšimneme. Teplota na jeho povrchu po západu Slunce velmi rychle klesá až na −180 °C a přes den vystupuje na 430 °C.

Jak k přechodu dochází?

Přechod planety přes Slunce můžeme pozorovat tehdy, jestliže se planeta dostane mezi Zemi a Slunce. Samozřejmě, že pozorovat můžeme přechody jen těch planet, které obíhají ke Slunci blíže než my. Jedná se o Merkur a Venuši.

Merkur oběhne kolem Slunce za 88 dní. Protože Země nestojí na místě, ale také obíhá okolo Slunce, vidíme z obíhající Země Merkur v dolní konjunkci vždy za 116 dní. Zdálo by se tedy, že každých 116 dní uvidíme přechod Merkuru. Jenže tak jednoduché to zase není. Jenom pouze to, že planeta bude mezi námi (Zemí) a Sluncem, tedy v dolní konjunkci, ještě nezaručuje, že dojde k přechodu planety. Země obíhá okolo Slunce tzv. v „rovině ekliptiky”. Většina ostatních planet má rovinu svého oběhu hodně podobnou rovině ekliptiky – avšak ne zcela přesně. Konkrétně Merkur má rovinu oběhu skloněnou o 7° k rovině ekliptiky. A tak většinou, když je Merkur v dolní konjunkci, vidíme ho trošku nad nebo pod Sluncem.

Takových vzácných jevů je více

Přechod Merkura přes sluneční disk je relativně velmi vzácný úkaz. Mnohem vzácnější než například zatmění Měsíce, nebo Slunce.

Extrémně vzácnou událostí je současný přechod Merkuru a Venuše, což se naposledy stalo roku 373 173 př. n. l. a opět se tak stane v letech 60 163 a potom 224 508. 13. září 13 425 budou přechody obou planet následovat pouze 16 hodin po sobě.

Velmi vzácným jevem je také přechod Merkuru současně se zatměním Slunce. Tento úkaz nastal naposledy 27. srpna 11 436 př. n. l. a znovu nastane 5. července 6757, kdy bude viditelný z jižní části Tichého oceánu.

U astronomického dalekohledu se zastavila asi stovka zájemců

Za převážně slunečného počasí se pozorování před dopravní fakultou od 13 do 17 hodin, které připravili pánové Vladimír Plachý, pracovník recepce DFJP, a Miloslav Vaněk, zúčastnilo kolem 100 zájemců jak z řad studentů, tak pracovníků univerzity i kolemjdoucích. Mimo přechod Merkuru bylo možno pozorovat skupinu slunečních skvrn/chladnější oblast fotosféry, kde má magnetické pole vyšší intenzitu. Během čtyř hodin jsme pozorovali vznik několika nových slunečních skvrn. Mimo město je obraz slunce mnohem kvalitnější. Je možno pozorovat sluneční granulaci neboli zrnitost slunečního povrchu a na okrajích slunečního kotouče Fakulová pole – zjasnělá oblast sluneční fotosféry, viditelná v celkovém (bílém) světle. Nacházejí se v aktivních oblastech. Fakulová pole jsou dobře viditelná při kraji slunečního disku.

K pozorování byl použit dalekohled Binar Somet 25 (zvětšení) x 100 (průměr objektivů) s filtry a Schmidtův-Cassegrainův dalekohled 200 (průměr objektivu) x 2000 (ohnisková dálka) v kombinaci s BAADER AstroSolar folií na pozorování Slunce, která se umístí před speciálně tvarovanou korekční desku.

Tomáš Pospíchal
Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa


Přišlo vám to zajímavé? Dejte o tom vědět